Re: Už si nepřipadám normální...

Eli dost Ti rozumím, mám syna, který má od miminka opravdu cholerickou povahu. U toho Tvého to byl asi spouštěč právě asi nemoc + nový přítel, kdy se začal takhle chovat. Pravděpodobně je to tak, jak to už zaznělo, syn si vynucuje pozornost. U toho mého naopak omohlo, když jsem ho naprosto ignorovala, pokud se vztekal ( párkrát měl i hlavu pod studenou vodou, když to bylo fakt zlý, aby se vzpamatoval). Nikdy jsem ho neřezala, protože to je k ničemu, přes pusu dostal jen párkrát, když byl vulgární - poté co se naučil nová slova ve škole. Dneska je mu skoro 11 , je vcelku v pohodě, ale scénu s hozením se na zem ještě občas zažiju. Ony ty děti za to sand fakt ani nemůžou, nezvládají emoce, ten nahromaděný vztek z nich jde ven.

Zkusila bych se k němu chovat hezky, aby fakt viděl, že jsi tu jen pro něj, je ještě malý a moc tě potřebuje. Myslím si, že i nový přítel a jeho děti jsou pro něj hlavně vetřelci, kteří mu berou maminku. Možná se zkus zamyslet nad tím, že na čas bys veškerou starost o přítelovy děti nechala na něm a věnovala se hlavně svému synovi. Víš, ono dotor sice prášky na ukldnění může napsat, ale tím se roztočí další kolečko různých problémů, protože jedny prášky pomohou v jednom a uškodí v druhém, například játrům.