Re: Už si nepřipadám normální...

Ja bych v prvni rade rekla, ze pomoc psychiatra / psychologa potrebujes ty a ne dite. A nemyslim to nijak spatne. Presla sis silene tezkym obdobim, vychovavas dite bez otce, rakovina a leceni, novy partner k nemu dalsi dve deti, do toho obdobi vzteku tveho ditete, to je tolik stresujicich parametru, ze zvladnout to s prehledem dokazem fakt asi malokdo.

Kazdopadne bych jako prvni zavedla pravidlo - ze za svuj zivotni stres nebudu vinit dite. On za to opravdu nemuze a urcit kdyby mohl, tak by chtel pomoct.
Netrestala bych jej ani dovolenou s babickou, ani skolkou, ve ktere ucitelky nenapadne nic lepsiho nez denne zalovat jiz totalne zoufale matce. No a o fyzickych trestech radeji nebudu diskutovat, to je otazka osobniho presvedceni, a ja osobne bych je nikdy nepouzila ani na dite jinak v naproste psychicke pohode, ktere treba jenom zlobi.
Tvuj syn vyrusta v silenem stresu, pokud nevyresis sama svoji situaci, tak mu nepomuzes.