Re: Jak pokračovat ve 42

Ano. Myslím, že ji mám taky. Dcera má deset let
Má základní rodina je vynechána, nakonec my s manželem děláme vlny oba a odjakživa, žijeme na rozbouřeném moři většinu z těch 15 společných let. A je to vlastně celkem sexy.
Ale jinak mám krizi vůči světu. Bez vyjímek. Vůči živým i mrtvým. Potřebuji slyšet jen svoje myšlenky. Potřebuji tomu přijít na kloub, dokud jsem nestihla přerušit kontakt s celým světem. Ale já vlastně nevím, co se děje. Zaklaply nějaké dveře a já jsem zabouchla svoji vstřícnou část. Nejsem schopna ani jít navštívit sestru a nemocnou babičku/ babičky, nebyla jsem popřát neteři k narozeninám. S tchýní jsem mluvila za posledních pár měsíců jednou- a to jen proto, že dcera měla koncert.
Opustila jsem kamarády.
V práci děsně prudím.
Minimálně komunikuji se sousedy s kterými jsem se vídala denně.
Měla bych mít černé svědomí a nemám. Je mi dobře. Je mi tak skvěle jak mi nebylo léta. Jen tomu nerozumím. Možná jen nejsem ta, co se rozdá pro každého...jak to vypadalo. Možná jsem rozdala sklad a zavřela...Možná to teprve přijde a najdu si toho nového milence)) To by totiž bylo pro můj život- tak jak jsem ho žila- asi míň devastující, než to, co se s ním děje teď.