Re: Jak pokračovat ve 42

Já byla totálně na dně - už jsem byla ze všeho unavená, z manžela snad nejvíc.Skončila jsem na AD, manžel se začal snažit a já chtěla taky - protože jsem chtěla zůstat s ním, nejsem naiva, abych si myslela, že jinde to bude lepší. S mou povahou rozhodně ne. No a najdnou se stalo, že předtím ta naše kolečka skřípala, tak ty zuby do sebe zapadly a už to jede krásně - je to čím dál lepší. Všechno je skvělý. Ale to proto, že já chtěla a on chtěl taky.
Ale mám kamarádku 55 let, která se rozhodla pro radikální krok - všechno zbořila a začala stavět znovu - úplně všechno, nechala si jen vlastí jméno, příjmení si úplně změnila po své prababičce. No a když rozmetala všecno na kousky a uklidila si celý plac, tak začala znovu od základů. Je spokojená. Jen ten chlap chybí, jak říká - ale ona ví, že už zůstane bez chlapa, věděla to i předtím a takhle si to zvolila - sama za sebe a pro sebe.
Jde o to, co chceš. Jestli čekat na pana božského - nemusíš se dočkat a zklamaná budeš až do smrti. A nebo ne. jde jen o přijetí míry rizika.