Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak?

Děkuju moc všem za podporu, navěsím se s dovolením na Kudlu.

To je přesně ono: Tušit x znát krutou pravdu. V rodině jsme domluveni, že nikdo sám od sebe nic říkat nebude. Jen nevím, pokud se maminka zeptá, jestli má říci pravdu někdo z nás, nebo spíš odkázat na praktického lékaře...protože pak zjistí, že jsem jí vlastně všichni - ti nejbližší - lhali.

A děkuju za "nakopnutí" :) ve směru, že nejde o nás, ale o psychickou pohodou maminky. My se s tím už budeme muset poprat po svém. Maminka do nemocnice nechce, takže padlo rozhodnutí: rychlá pomoc jen tehdy,pokud by jí maminka chtěla zavolat.

Přeju Vám všem, ať se tahle šílená diagnóza (i když jsou i jiné agresivní nemoci) vyhýbá nejen Vám, ale i Vašim blízkým. Doma si říkáme, zlatý infarkt a mrtvice, při kterých se člověk už neprobere.

Někde jsem četla, že dříve lidé měli nejistý život a jistotu ve smrti, dnes - díky veškerému pokroku - máme poměrně jistý a pokojný život ale nejistotu ve smrti...něco na tom bude.