Re: Může smrtelně nemocný přijmout svou diagnózu a jak?

Ještě tedy k tématu. Sama bojuju s rakovinou a doufám, věřím, že to dobře dopadne, nepřipouštím si jinou možnost.. Ale samu sebe jsem přistihla, jak se tak nějak podvědomě snažím předat dětem co nejvíc praktických zkušeností.. často dceru (17,5 let) volám k vaření, prozrazuju jí triky, tajemství předávaná v rodině, rady, které mi dávala mamka a babička. To samé, co se týče praní apod. a v neposlední řadě úřední věci. Vidí do všech financí. Má společný účet na starosti, provádí platby přes IB. Připravuju děti na život, kdybych náhodou odešla dřív, než by se naučily tohle všechno řešit. Vím, že toho postihnu jen část, navíc se vše mění, zdokonalují se technologie.. ale dělám, co v téhle chvíli můžu, co se dá, aby se naučili co nejvíc, co teď jde, co jim věk a kapacita (dcera - 11 let - má autismus) dovolí zvládnout.