Re: Hlášky našich rodičů

Slovo trojčit: Netrojči. nebo Jsi roztrojčená.
Když jsme na chatě zlobily (já a sestřenice) babičku, tak nám říkala, že jsme Klotyldy a Karolíny (a když bratranec dal své dceři jméno Karolína, tak to chvilku rozdýchávala ).
Nešikovný maso musí pryč.
Co bylo ve škole? Školník tam byl?

Pak jsme měli takové rituály.
Mamka při vaření: Polévka se vaří, maso na talíři, přijde na to sežere to a bude to... a my děti jsme se předháněli, kdo dřív řekne, kdo to sežere.
Když pršelo a pak přestalo pršet, tak mamka s tátou zanotovali "Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty." Tu písničku tenkrát už dávno v rádiu nehráli a v originálu jsem ji slyšela snad až po revoluci
Nebo když nešlo nastartovat auto, tak táta řekl "Zavoláme pana Mobači", prý to bylo hláška z nějakého filmu.

A v rodině se užívaly jiné názvy než u kamarádek, třeba dřezu jsme říkali mycák, volská oka byla buličí oka, síťovce (taška na nákup) jsme říkali sítěnka. Určitě bych si ještě na něco vzpomněla...