Re: Hlášky našich rodičů

Z tohohle příběhu vznikla hláška, ale já ten příběh používám jako ilustraci pro to jak moc na můj rozvoj rodiče kašlali.
Vypisovala jsem si přihlášku na střední školu, byla to průmyslovka obor - Železniční doprava a přeprava ( přesně to už nevím, ale ta doprava a přeprava tam byla )
Naši byli zrovna v povzneseném stavu a neustále si mezi sebou posílali tu přihlášku, chechtali se a vyhrožovali mi, že tam napíšou Železniční doprava a doleva. Začínali jakože psát, přetahovali se...
Vystíhovali mě tak, že jsem z brečení měla snad i teplotu. Bylo to fakt hnusný.

Oni tu dopravu a dolevu pak používali a ani nevěděli, že mi připomínají nejen to jak u mě opět katastroficky selhali, ale i chvíli, kdy jsem je úpřimně a z celého srdce nanáviděla a přála si narodit se někomu jinému.

A další byla ta, že když jsem říkala, že už chci vyrůst a bydlet sama, tak mi maminka říkávala- jen počkej, Zefýruško, až jednou odejdeš. Pořád se budeš chtít vrátit domů, protože dětství je ta nejkrásnější část života.
V devatenácti jsem po maturitě zabouchla dveře a nikdy jsem se domů vrátit nechtěla.