Re: Neschopnost chodit včas - nemůžu nebo nechci?

Kopřivo - já nelítám, takže tohle neřeším.
Ale třeba s tou operací - syn šel na operaci na jednodenní chirurgii v jiném městě. A prej - to přijdete v 7 ráno, my ho přijmeme a pak......... už jak to vyslovili, tak mi tlak vystoupal na 200 a já říkám - ježiši, to já nevím, já to asi nezvládnu a nemohl by teda nastoupit o den dřív - a fakt jsem myslela, že se složím, protože ta operace nutná byla. A představa, že bych to nestihla a oni ho nevzali.
A doktorka na mě kouká a říká - ježiši, to nemá cenu, ještě zkolabujete nebo pojedete vynervovaná a to není dobře, tak já to zařídím a co myslíte - zvládnete to mezi sedmou a desátou? Tak jsme se domluvily. A já to v klidu stihla tak nějak kolem osmý. A bez nervů.
Prostě ten konkrétní čas ve mně vyvolává obrovský stres, jak to stihnu, zda to stihnu, přece jsem to slíbila - a to fakt je dlouhodobě neudržitelný. Tak jsem se posnažila, abych se tomu vyhnula.