Re: Neschopnost chodit včas - nemůžu nebo nechci?

No tak by Šuplík neměla zapnutý zvonění a nevzala telefon - no bože, bez kafe ještě nikdy nikdo nemřel. Tak bude čaj. Já se nehroutím z toho, že někdo nevezme telefon.
fakt nechápu, že to nechápete - nikoho nenutím naprosto k ničemu, je to každýho věc, zda chce či nechce, zrovna tak moje, zda ano či ne. Nikdy nic neslibuju - ohledně času, na rovinu říkám, jak to mám - teda těm, kdo mě neznají, kdo mě zná to bere tak, jak to je.
Pokud by má kamarádka trvala na minutě, nebude to má kamarádka, protože když jí nevadí, jak mě to ničí, tak proč bych ji měla mít za kamarádku? A je to pochopitelně naopak. Já fakt nechápu tu posedlost minutama - to mi na dlouhý čas zničilo život, že všechno se musí včas a stres z toho je jen můj problém, musím být přece slušná k okolí. Mohu být slušná, to jistě, ale není nutný, aby mě to ničilo. Udělala jsem opatření a uzpůsobila svoje chování tak, aby ani druhé straně to nečinilo komplikace. Samozřejmě, není možný se stýkat s každým, ovšem jako posedlá časem bych se taky nestýkala s každým, to je jasný. Opravdu nevidím důvod, proč bych měla vyhovět všem - aby z toho neměli ujímání? A já ho mám mít?
To fakt ne - vím, co mi nedělá dobře a tomu se vyhýbám. Je to jako s jídlem - co mi nedělá dobře, tomu se vyhývám, kdo to nedělá, je magor - zbytečně si ničit zdraví. A nejde o to, že ledaskdo z okolí to jí a chutná mu to - co je mně do toho?
A co se týká mobilu - strašně dlouho jsem mobil cíleně nechávala doma /mimo práci/, ale manžel trvá na tom, abych měla mobil u sebe vždy, že prý kdybych potřebovala pomoc, abych si mohla zavolat. Kdykoli odcházím sama, kontroluje, jestli ho mám. Kontroluje, jestli po příchodu z práce ho dávám na nabíječku a tak. Já bych klidně byla bez mobilu. akorát teda potřebuju komunikovat s klienty - takže v prac. době je to nutnost. Manžel taky musí mít v práci mobil, takže když dává na nabíječku svůj, tak se postará, aby tam byl i můj - dělba práce.