Jaro se kvapem blíží a už několik týdnů v rodině našich tří malých slečen pozorujeme, že se chichotavé hlasy culí nad každou dvojicí v objetí a neslyšně mňoukají něco o tom „oni se milují“.
Jsem milá, skoro třicetiletá žena s vlastním řidičským cyklem (většinou jedu na třísměnný provoz) a třemi nejvyššími oceněními na poli mateřských citů, která výborně pere, vaří, smaží a fouká bolístky. Chcete mě?
Tři králové už dávno nechodili, vánoční dárky měly holčiny už dávno rozebrané a postrkané ve svých úkrytech a stejně jsme si poctivě každý den rozsvěcovali sněhuláčky na vánočním stromku.
Jako by nestačilo, že venku padal sníh s deštěm, foukal silný nárazový vítr, v ulici přestaly jezdit tramvaje kvůli dopravní nehodě, ale já s dcerkou stejně musela šlapat na zápis do školy.
Přestože můj muž neustále věří v moc výchovy, s jedním zjištěním se pomalu ale jistě sžívá. Holčičku v kluka prostě nepředěláš!!!
V naší domácnosti je zvláštních situací, kdy celá rodina vyčkává. Přiznám se, že nevím na co?
Na chodbě otevřené dveře a už jdeme v ústrety našim známým. Budeme dnešní večer přece slavit dvoje narozeniny!!!
Už jsem si zvykla na fakt, že pokud mého muže poprosím o nápravu škod spáchaných na domácnosti či spotřebičích mou rukou, k nápravě povětšinou dojde v nočních hodinách a kolem desáté hodiny večerní se můj muž s klukovským výrazem v očích plíží pro vrtačku s příklepem, aby mohl splnit mé přání, které zná už nejméně čtrnáct dní.
V dobách, kdy jsem měla pocit, že je nutné vyvářet dětem nejen pleny, ale i zadní části těla, jsem zavedla tvrdý hygienický teror i vůči členům rodiny.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.