Sexuální výchova dívek v Čechách

Brala jsem to jako projev jejich všímání si toho, že se dva lidé mají rádi. Znepokojila mne až drobná věta o tom, že „Gábinka ve školce říkala“. Zavětřila jsem ušisky a hnala se o překot za mým mužem. „Jakube, je to tady a možná už je i po a my jsme to zmeškali,“ nervově jsem se hroutila já, odchovanec sladkého nicvědění pomalu až do gymnaziálních let, dítě odkojené rodinou intimitou, která začíná i končí u otce v pánském nátělníku (ostatně měla jsem pocit, že se tak mužské plémě prostě už rodí).

I sešla se rodinná rada nad tématem, které bylo již předem dané. Jakub ustoupil od předsevzetí nevměšovat se do „ženských“ záležitostí a dcerky, každá po svém, přijaly realitu.

Nejstarší se právě nechtěla vzdát kresby svého výtvarného díla a jen tak mezi tahy štětcem trousila dotazy, prostřední jsme neviděly přes její rozpaky (což mne obzvláště dohánělo k šílenství, tak ona už to věděla?), že i doma se mluví o takových věcech. Nejmladší se zdálo, že už sedí na místě dlouho, pro jistotu utekla (věřím, že se pár zasvěcených a osvícených rádo najde, které jí vysvětlí). Každopádně s dalšími vlnami otázek se teď peru já, protože studnice zvídavosti a dětské nápaditosti je bezedná i v otázkách sexuality. A můj, již neúčastnící se, muž je spokojený. Vyřešeno!

„Mami a to jsi nás čekala tolik měsíců, protože jsi nás chtěla tolik, viď?“ a já se musela smát nad představou matky, která rodí své děti jako křečky, protože si tam někde v přívalu mateřských citů objednala hned tři „kusy“ najednou.