Klíčovou dírkou – V lůně přírody

Ne tak mému muži.

Přestože jinak nezdolný pesimista, naše role se úderem jeho zraku na „přírodní království“ vymění, jeho rysy nabudou smírného vzezření a americký management by se mohl učit něco o sebeprosazení a empatii, když se můj muž snaží nenápadně usměrnit a zároveň si usmířit maminu a vylíčit jí, jak vše půjde jako po másle. Tuším, jak to dopadne letos (ostatně stejně jako loni) a stejně mě ta obrovská plocha půdy, kde se potkává slepýš s ropuchou přímo před špičkou mé boty, dostane.

Maminko, chtělo se mi křičet, proč zrovna já, takový veskrze městský člověk, který dokáže umořit květiny i v bytě, zvířata má rád ještě tak na přírodopisném kanálu, má naše děti naučit soužití s přírodou. Ještě, že máme tatínka.

„Ten záchod přes zimu praskl, takže jej nemůžeme používat, prostě vše co pojme, zase vyteče okolo“, řekl milený a odkráčel doprostřed jedné z kopců lebedy a rýčem vyhloubil jámu, kde je možné potřebu vykonat. „Jak nemůžeme používat, myslíš, že už nemůžeme ani na suchý záchod, kam taháme vodu v kýblech až z deštných pralesů a ani to nemůžeme? Ty mě jenom zkoušíš, co ještě vydržím. Chceš mi říct, že budeme chodit celé prázdniny s rýčem po zahradě???“, a přivřela jsem oči po vzoru krajty. Můj muž věděl, že přestřelil a mít krajtu zakousnutou v krku, bude se mu špatně vyjednávat. „No, jen jsem si říkal, že bychom ten záchod mohli koupit až budeme muset jet na nákup a když teď jídlo máme?!“, „tak můžeme, vždycky skočit jen pro rýč?!!!, to jsi chtěl říct“, dokončila jsem jeho větu a bylo jasné, že už mnoho vět můj muž sám nedokončí, ledaže obstará jiný záchod. „Už je tam, můžete ho jít holky vyzkoušet, ale pozor, nesmíte se na něm hýbat, je totiž jen na pískovém základu, tak aby neupadl,“ a šel kosit trávu.

Nevím, jestli jsem, když jsem si mého muže brala, věděla, do čeho jdu. Ale je zvláštní, že mě vždycky bude „svým způsobem“ ten jeho totálně pozitivní postoj ke všemu, co je v přírodě, uchvacovat a naopak. Jak jinak bychom spolu mohli být, když já si už předem čtyřdenní dovolené objednám koupel v koupelně rodičů, kde chci své děti již třetí den uvést do stavu čistoty a můj muž se upřímně podiví mé přehnané čistotnosti. Když mu ale dám komínek čistých věcí a vidí napuštěnou vanu, tak ten můj horal, který právě upustil kosu, utrousí: „Ale smrděl jsem si už strašně, ještě, že ty rodiče jsou tak blízko!“

Z dovolené, kde slunce je podvečerní obrazovkou, ptáci a děti ranním budíčkem, Vás zdraví a silné nervy přeje

Magda Silná