Peřina

Několik nocí se náš tříletý drobek neustále na posteli vrtěl, převaloval, vstával a odcházel ze své postele, že si i méně všímavý otec povzdechl: "Nevím, ale možná by potřebovala už dospěláckou dlouhou přikrývku, ta její mi připadá taková malá, že mám pocit, že ji celou noc hledá". Nezbývalo než souhlasit. Ostatně už dobrý měsíc jsem se nezabývala ničím jiným než zmapováním situace na trhu. Nic tolik neposílí Vaše jednání než mužné rámě, které Vás podepře v jednání a už jsem domů táhla novou běloskvoucí a nádherně měkkou peřinu. Nastalo rozhodování. "Je až příliš těžká na tu nejmenší. Možná by ji mohla dostat nejstarší a nejstarší by dala svou peřinu nejmladší." "No, ale nejstarší má zase v nemoci problém ještě s nočními příhodami, tak aby nám tu novou přikrývku hned nepokřtila, víš, že má teď antibiotika!" Bylo jasné, že pokud jsme vyloučili děti dvě a máme tři, zbývá jistý favorit. Prostřední dcerka usínala v nové peřině a noc se vkradla do pokoje. Po klidné dvouhodince se z pokoje ozval pláč z pod "nové"peřiny: "Mami, já se počůrala i pokakala!!"