Je jaro a právě tak, jak se probouzí k životu příroda, probouzí se i mé dcerky. Pominu-li omlácená kolena, která nás opět začala navštěvovat, začaly být i tak velmi činorodé.
Kam pojedeme? Co budeme dělat?, ozývá se od ranního (no, pro mne nočního) kuropění… a já si vzpomněla, že to není tak dávno (pcha, možná dvacet let), co jsme na jaře s naší dívčí partou HIC okamžitě nasály jarní vzduch a letěly do staré kolny na zahradě jedné kamarádky, vystěhovaly ji a začaly si „tvořit“ vlastní letní byt…
Naše přátelství s Katkou, Andreou, Jířou a Jitkou, bylo tím pádem pevné jako provazy. Začaly jsme mlátit kladivy do staré zdi, omítka padala jak divá a naše přátelství tím dostalo důkaz, že se za ty dlouhé měsíce zimy nic s naším věrným kamarádstvím nestalo. Podpořily jsme to malou zahrádkou, kterou jsme si vysadily hned před vchodem do naší letní „ubytovny“, co na tom, že jsme nějakým způsobem naprosto ignorovaly záhony babičky oné kamarádky, která dala zahradu v šanc. Prostě jsme si předělaly vlastní zahrádku a hry mohly začít, ostatně nápadů jsme měly víc než dost. Tak třeba hrát si v sobotu odpoledne na Saharu. To znamenalo, že rozkrájíte pecen chleba na nechutně silné krajíce, posolíte a jen tak je zapíjíte vodou, to jediné jídlo máte na té vaší Sahaře dovoleno, ba co víc, vy je jíst musíte!!! Ovšem jen do té doby, než přijde kamarádčina maminka a zeptá se: „ Holky, kde je chleba?“ (pro neznalé tehdejších poměrů – žádné večerky, otevřené „supermarkety“ a chleba čerstvý a teplý v neděli se tehdy nenosilo). A tak jsem tlapala domů s tím, že potřebuji půlku chleba naší rodiny, aby ta druhá mohla mít alespoň večeři.
Dnešní „sběrné“ školky, bych řekla, nepřejí tolik dětským přátelstvím, a pokud máte kamarádku přes půl Prahy, asi těžko budete jíst chleba na jejích schodech. Možná právě proto máme zatím vlastní DÁMSKÉ MEJDANY jen tak samy pro sebe v rámci naší rodiny (ostatně sehnat potřebný počet členek není až tak problematické v rodině, kde jsou ženy čtyři a pouze jeden muž). „Tati, budeš se muset jít projít nebo tě uspíme?“, děla naše prostřední a na tatíka mrkla okem. „Jak to myslíš?,“ obával se otec. „No, my budeme mít DÁMSKÝ EIDAM a budeme něco vyrábět a to ty nesmíš vidět,“ řekla Terka s důležitostí v hlase a tatíkovi bylo jasné, že den před Velikonoci se už nemá více ptát. Jen já jsem si nechala blíže objasnit význam slov dámský eidam, a protože v zásadě souhlasím s jejich obsahem, jdu připravovat všechno na dámský eidam, tak se mějte….
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.