Klíčovou dírkou: Mám v kapse kamínky…

Teď teprve jsem si vzpomněla, proč mi je dcerka dala. Projev lásky, který jsem v daný okamžik nebyla schopna dostatečně vychutnat. Zastyděla jsem se….

Moje předsevzetí o tom, že nikdy nebude nic důležitějšího než to, co právě prožívá mé dítě, jsem nějak přehodnotila, pozměnila, pozapomněla či co a hlavně jsem si ani nevšimla, že se tak stalo. A to mi přišlo nejvíce trestuhodné. Snažila jsem se tedy vybavit si situaci, kdy jsem dárek dostala.

Přišla jsem do školky, všechny tři dcerky se mi vrhly po krku, dvě mladší se rvaly do mých tašek, třetí si běžela dokreslit výkres, neboť jsem přišla neúměrně brzo (poměr mezi brzo a pozdě je tak zanedbatelný, že si nepamatuji den, kdy jsem se trefila). Nejmladší pro jistotu zmizela bleskurychle znovu ve své třídě (co kdyby byla odchycena a musela se oblékat), a já překonala tři zavěšené sáčky a osvobodila jsem je od věcí zmazaných, použitých a jinak nepřípustných, narvala si další z řady tašek a šla nekompromisně ukončit pobyt dcerek ve školce. "Mamí, já pro tebe něco mám!", křičela mi do uší Terka, zrovna když jsem svými zuby stahovala nejmladší dcerce zástěrku dolů a chtěla jí obléknout do kalhot. "Teri, až budeme venku, ano?" "Já jsem ti něco nakreslila a ještě mám překvapení", pokračuje dále vytrvalá dcerka. Nejmladší se úspěšně pere, nejstarší si pro jistotu obléká bundu už na tričko, ostatně třeba si toho máma nevšimne a hned je míň práce a už drží v ruce chleba s máslem. "Dej mi ten chleba a šupej si pro mikinu!," míří střela na Majdu. "Teri, já říkala za chvilku, venku, běž se obléknout, vždyť se tady holky uvaří než ty budeš!" Zjistit program ve školce, tři tašky a tři děti do rukou a hurá domů. Před školkou jsem v poklidu sledovala ta malá dětská tělíčka a po prvním náporu, který jsem právě prodělala, vypnula. Dcerka mi povídala o kamíncích a já je klidně dala do kapsy, dcerka odhopsala a já ani nevěděla, co jsem odkývala.

Když jsem se vrátila večer domů, dcerky se už chystaly do postele, ale já ještě přede dveřmi cítila v dlani tři kamínky. Šla jsem k Terince a ještě v šeru jsme spolu povídaly o kamíncích. Během chvíle bylo v pokoji klidno a na postelích oddychovala tři různě pokroucená tělíčka.

Nevím, jestli děti tolerují nám, dospělákům, to, co děláme a jak. Ale napadá mne dost dobrý důvod, proč děti mají po ruce vždy všechny ty výkresy, výtvory, šišky, klacíky, kamínky…..

Možná proto, aby se nám připomněly…..