Co nechce žena nikdy slyšet

Až do rána bílého…, chtěla jsem zanotovat a zvednout náladu všem přítomným svým zpěvem, ale zvedejte náladu z bodu mrazu. Přátelé se tváří jako dva úplně cizí lidé. „No, jen řekni, cos mi řekl!“ dožaduje se ona „Ale já to tak nemyslel, zlatíčko!“, kajícně a s uzarděním vysvětluje muž a obrací se na nás.“Já jen řekl, abys šla do schodů první, že se za tebe schovám i s tím dárkem.“ „To jsi fakt řekl?!“, zbourali jsme se v křeči smíchu. „No, aby nebylo vidět, co Vám neseme. Nic víc v tom nebylo, vážně“, opravdu nevinně a ustaraně se tváří kamarád.

Ani ne po týdnu jsem vyprávěla svému muži, že jsem se ptala v lékárně na léky, které mají dopomoci zhubnout lidem s větší nadváhou. Už jsem viděla, jak budeme mít štíhlou tetičku, zdravou jako řepa, jak skončí její problémy a ještě se finančně nezruinuje, protože v těchto případech hradí podstatnou část léku pojišťovna. Nadšením jsem se zajíkala. Dokončím větu a „můj muž“ jen poznamenal:“ No vidíš, to je skvělé, že TI to předepíše každý!“ A už zase plul v myšlenkách k dalším svým „podstatnostem“.