Diskuze : Hlavní : Montessori škola

maargitt,

no právě, není to klasická Montessori, takže ten režim tam je...a jak píšeš, i ty pauzy jsou organizované, což právě v klasické Montessorce skoro není. Tam máš ranní elipsu a pak výkladové chvilky pro menší skupiny (většinou podle ročníku, kdy ostatní pracují samostatně). No a pak ty výchovy.

V běžné Montessori není potřeba přestávek v učení, protože dítě si udělá pauzu kdykoliv to potřebuje, přičemž klidně může v "hodině" hrát hru, číst si zcela mimo výuku, protáhnout se...

No a v tomhle režimu prostě děti s poruchou pozornosti fungovat nemůžou. Přesně, jak píšeš, často se zasní, pozornost se snadno rozptýlí, je nutné je často k činnosti vracet...a na to je potřeba ten malý kolektiv, aby se to dalo ukočírovat, případně ten asistent, protože v jednom člověku ta větší skupina ukočírovat nejde, ale je ti dost k ničemu Montessori pedagogika jako taková.

Montessori prvky, jestli dobře chápu, tak u vás především práce na pomůckách, je prostě něco jiného. S pomůckami operuje i činnostní učení, které já hodně využívám v běžné třídě. Pro děti s poruchou pozornosti je dobré i zážitkové učení, proto třeba ten Waldorf, který je asi nejvíc multisenzoriální z těch metod, co se o ně víc zajímám. Ale holt Waldorf je specifický, takže i když je pro mnohé děti tou nejvhodnější alternativou, mnozí rodiče ho nedají (jako třeba já).

Pro mě byla Montessorka především o týdenním plánu a naprosto rozdílné náplni těch plánů i v rámci jednoho ročníku. Učitelka nemusela řešit žádné házení aktovkami nebo židlemi, protože každé dítě mělo náplň činnosti podle svých potřeb a schopností a právě vytvoření plánu dítěti tak, aby mu sedl, bylo to nejpodstatnější a nejnáročnější pro učitelku. Měla jich ve třídě 15 - 20 od první do páté třídy, byly vedle sebe dvě takové třídy propojené společnou místností, plus k tomu učebna na angličtinu, kam chodily děti podle ročníků z obou tříd (to byl snad jediný pevný bod, kromě té jedné velké pauzy pro malé a dvou pauz pro velké). Každé dítě pracovalo podle toho svého plánu, občas se na nějakou činnost sešly v rámci třídy skupinky podle ročníků, občas něco dělaly obě třídy společně, ale nevím o žádných problémech s chováním v době vyučování. Jen ten druhý rok byly nějaké problémy v družině, kterou měly Montessorácké děti oddělenou, kde byla vychovatelka, co se jim to snažila příliš organizovat. Tak tam některé starší děti zvyklé si svoje činnosti organizovat samy prý "zlobily".

aleno, alternativ je málo... jsme z Prahy a jiná příjatelná alternativa než montessori jaksi... není. waldorf se mi úplně nepozdává a co dalšího? loni jsem to řešila opravdu hodně a bez výsledku.
nicméně mě se montessori líbí a i dcera v něm doslova rozkvetla. ale hlavně se děsím, co bdue od čtvrté třídy

jo, a z těch pěti s ADHD jsou dvě, které by mohly mít nárok na asistenta. Jedno by ho skutečně mít mělo, ale nemá.

Aleno,

jistěže si alternativu vybírají většinou rodiče povětšině vzdělaní a dobře spolupracujici a často s dětmi, u kterých se dají očekávat vzdělávací obtíže. Jenže není alternativa jako alternativa a právě o Montessori je to s tou spíše nevhodností pro děti s ADHD dost známé. Naopak by jim měl vyhovovat Waldorf a hlavně menší kolektivy, ideálně s pravidelným režimem a řádem daným třeba rozvrhem.

Nevím o škole, která by prováděla nějakou kontrolu vhodnosti, ale často se při zápisu vede rozhovor s rodiči a většinou dojde řeč i na to, proč dítě hlásí do konkrétní školy. Případně už na dni otevřených dveří se rodiče doptávají, co a jak funguje, jak se co dělá. No a při těchto příležitostech by mělo zaznít ze strany učitele, proč Montessori pro dítě s ADHD vhodné není, pokud tedy rodiče přijdou s tím, že hledají pro své dítě vhodnou školu. Protože ona fakt vhodná není, chybí tam ten řád a pravidelnost, což dítě s ADHD potřebuje, dodává mu to pocit bezpečí, jistotu....

Pokud už tedy dítě s problémy se soustředěním ve třídě je, potom musí učitel vést toto dítě tak, aby ten pevný řád mělo, což jde ale jen do určité míry třeba v rámci týdenního plánu. Horší už je to s činnostmi, které jsou pro všechny děti společné, protože tam tu pravidelnost a řád nastavíš dost těžko, a pokud, tak spíš na úkor těch ostatních, které více či méně svážeš.

Takže pro dítě s poruchou pozornosti a hyperaktivitou alternativa jistě, vstřícný přístup určitě, ale Montessori raději ne. Je řada jiných, vhodnějších alternativ. A zajímající se dobře spolupracující rodič by tohle měl vědět.

jo a jak jsem pochopila, tak jakákoli alternativa svádí rodiče k tomu, aby tam dávali zejkména nestandardní děti. Normální dítě má podle rodičů být v normální škole, protože ta je pro ně zkrátka nejlepší. A přes to vlak nejede.