Diskuze : Hlavní : Děti a sport

mně nepřijde šťastný to spojení se školou. Moje dcera taky závodně sportuje, stane se, že má trénink třeba pět hodin za den, pak samozřejmě taky ráno druhej den nevstane zrovna nadšeně. Soustředění mají teď v červnu a pak v srpnu, vždycky dva týdny, dvoufáz, ale do školy při tom nechodí.

Dcera taky vrcholově sportovala, ale když si před zápasem a po zápase musela "zobnout" brufen, aby vydržela bolest zad (v té době ji nebylo ani 15) tak jsme řekly dost a přešla na jiný sport, kde během 2 let se dostala v ČR do širší špičky. Nyní studuje na sport stipendium v USA střední školu a záda jí nebolí, vůbec se nedá srovnat jak se o svoje sportovce starají na SŠ v USA a tady v klubech. V ČR žádná rehabilitace, žádné povinné sportovní prohlídky.

Tuten - ano, hokej v synově šesti letech bylo to stejný - 4x týdně trénink, o víkendech zápasy a když nebyly zápasy, tak byly mimořádné tréninky. Rodiče byli ambiciozní a pomalu chtěli, aby jejich děti snad ani brusle nesundávali. Syna jsem podporovala, protože hrát chtěl, ale když jsem viděla únavu, tak prostě 2 tréninky plus víkendy vynechal. Byl tehdy jediný a neustále jsme se s trenérem hádali. Viděla jsem tam děti, které brečely po tréninku, někdy únavou, často zimou a vyčerpáním, v tomto věku tam byly i děti, které z přetížení zvracely. A rodiče se obrátili proti svým dětem, vůbec je nechránili. Trenér začal na mne útočit v tom smyslu, že hokejista musí ledasco vydržet a blabla a když jsem na soustředění zjistila, že většina těch kluků neumí na kole ani plavat a na soustředění jezdí na led a dřou je ještě víc, tak jsme měli výměnu názorů /velmi emotivní/ a skončili jsme s hokejem. A myslím, že včas, syna už to nebavilo - o kamarádství se tam mluvit nedalo a atmosféra mezi rodiči - příšerná rivalita.

Fíbo,
a jak poznám, že to trenér dělá dobře?
Jak si mám vybrat, ve kterém klubu dítě bude? Podle rozhovoru s trenéry? Z toho stejně většinou nic moc poznat nejde (pokud člověk nemá to sportovní vzdělání).

Tady je každá rada drahá...
Musím se přiznat, že nevím. Já to poznám, ale jak to mají poznat "laici" na to je těžká odpověď.

Dát na intuici, na "vnitřní klima" týmu, na tradici klubu, dívat se jak se prezentují v soutěžích, komunikovat s ostatními rodiči s trenéry. Sledovat děti jak je trénink či zápasy baví. Porovnávat přípravu s jinými týmy na stejné úrovni.

A pokud mám pocit, že to není úplně ono tak pryč....

Lído, mně říkal ortoped, že starší syn má skvělou postavu na plavání /který dělal a šlo mu skvěle/, ale že není prý výbušný typ, tedy není vhodný na plavání v bazénu, protože než se on dostane do tempa, je konec, ale zas nesmí třeba dělat triatlon, protože postavu má, délky z hlediska postavy a fyzicky by vyhovovaly, ale zas nemá v cajku srdce. Což mě ale nemusí mrzet, protože se svou vadou srdce by stejně nemohl plavat závodně ani v tom bazénu.
Takže ono se to musí vyvést všude, když někde něco chybí, je malér.