"Socka" - jak já to znám! :o)

Míšo,
já sama jsem chodívala "na sociálku" (dřív - ještě v Praze jako studentka+civilní služebník - jsme pobírali příspěvek na bydlení atp.) - nyní je manžel na pracáku /mění práci, ale i obor, takže finančně jsme velmi "na hraně" a zatím se dlužíme; naštěstí má muž "příslib do budoucna" externí práce, tak jen doufám, že to vyjde, protože toto je neúnosná situace... (jen tak na okraj - taky mám určité zdravotní problémy... kdo nemá?)
Těžko říct, kdo to je "normální člověk".....
Chci jen říct, že poměry na sociálce a na úřadech znám a vím dobře, jak se člověk cítí, když o něco "žebrá"...
Před mateřskou jsem pracovala 1rok v "neziskovce" /dnes je to www.cmelak.cz - lesní školky, ochrana přírody atp.- dřive se to jmenovalo SOJH/ - jednou jsem zkoušela shánět peníze od sponzorů, ale vůbec mi to nešlo! (přesně - ostych, žádám o něco, na co vlastně moc nemám nárok... Na to musí mít člověk povahu!!) - pak jsem dělala ekol. výchovu a práci s veřejností, to bylo o dost optimističtější :-)
Myslím, že v Míšině případě skutečně nejde o nějaký podvod, ale o upřímnou iniciativu jejích kamarádů (to se snad dá i prověřit - kontaktů je dost) - ona sama je teď chudák asi natolik na dně, že jen přežívá... :-(
Je mi jasné, že není sama, že je spoustu podobných a možná i horších případů... Nevím, asi není nějaký obecný recept, jak je řešit... Tak každý zkouší, co ho napadne...
Míša to má těžší o to, že je oddělená od dítěte, přenesená do jiného prostředí a tedy "vykořeněná" - když si to představím, asi bych v její situaci propadala do beznaděje...
Kdo máte čas a náladu, zkuste jí napsat, zavolat...
Ester