Je to velmi smutný příběh,

ale, bohužel, RS je těžká nemoc s nejistou prognózou. Navíc, pokud má takhle rychlý nástup, obvykle rychle končí naprostou bezmocností spojenou se slepotou. Znala jsem několik lidí s RS a nikdo z nich by se po pár letech s nemocí nedokázal postarat o dítě. Střídavou péči si vzhledem k velké vzdálenosti nedokážu dost dobře představit. Pokud otec o péči o syna má zájem, bylo by bohužel pro Míšu asi vhodnější nechat péči na něm a vymoci si návštěvy o prázdninách. Je třeba myslet hlavně na zájem dítěte. Je tu možnost, že se nemoc zastaví, že se dlouho neobjeví žádná ataka, ale když se bude dál zhoršovat, kdo se o dítě postará, až bude Míša v nemocnici? Asi babička, ale otec má přece jen přednost, zvlášť pokud o dítě stojí. Prostě je to smutný, těžko řešitelný příběh.