Mám taky kamarádky s RS...

... Jedna z nich se jmenuje Alena, ale nikdo z okolí jí neřekne jinak než Alenka. RS má už skoro čtvrt století. Už je na vozíku, nosí pleny, žije ve speciálním domě pro vozíčkáře, ale sama se kompletně obstará, i když jí to dá čím dál víc práce. Dlouho se snažila chodit aspoň o berlích, teď už to moc nejde, jen doma se občas postaví a za pomocí stěn či berlí si dojde o pár metrů dál. Psychika? Inu, je dost citlivá, ale ona by možná byla citlivá tak jako tak. V každém případě se snaží být příjemná, milá a laskavá na všechny. Je to takové sluníčko. Má okolo sebe pořád kupu lidí, snaží se pořád usmívat - a všichni ji mají upřímně rádi. Jak může, chodí na nějaké semináře, jezdí na rehabilitace, léčebné pobyty atd. atd., zajímá se o strašně moc věcí i o lidi okolo sebe.

Další moje spolužačka Maruška má RS už přes 10 let. Zatím stále chodí, jí, obléká se atd. bez cizí pomoci, chodí bez berlí, ale už to na ní začíná být vidět. Někdy hůř artikuluje, je někdy nešikovná, při chůzi se občas zamotá atd. - někdy vypadá, jak kdyby byla trochu opilá, ale není. Maruška má dva syny ve věku okolo 13 let, zatím to s manželem zvládají. Maruška je taky pořád rozchechtaná, příjemná, usměvavá. Uvnitř jí asi často bývá úzko a smutno, ale navenek je to pořád moc příjemná ženská - a ono se jí to vrací, protože ji lidi mají upřímně rádi.

Nemůžu dělat obecné závěry, ale domnívám se, že postup RS může být dost individuální a změny psychiky nemusejí být nutně k horšímu. Zvýšená citlivost může mít za následek jak ufňukanost (podívejte se, jaký jsem chudák, ach ach) - nebo taky zvýšenou schopnost vcítění se do druhého - a tím umět pomoct mnoha lidem, kteří oplácejí zájmem a láskou. Rozhodně člověk s RS nemusí být zlý a nepříjemný. Laicky bych řekla, že záleží na každém. RS možná jen zvýrazní rysy, které už v člověku jsou, stejně jako stáří zvýrazní povahové rysy člověka - ty kladné i ty záporné.

Držím palce všem s RS i jiným, kteří s něčím bojují. Držte se!!!