Re: Je to velmi smutný příběh,

Ahoj holky, já sama mám "eresku".Diagnostikovanou přes tři roky, nemoc ale trvá skoro 8 let. Sama miminko nemám a dovoluju si ho plánovat.Jsem v dobrém stavu a stejně tak i moje kamarádky, se kterýma se scházík (ereskářky).Každá je na tom docela dobře.protože když berete dneska léky,které na RS pojistovna schválí, tak opravdu nic nebrání tomu,abyste chodili do práce a zpravdila od kamarádek vím, že v práci o své nemoci ani nemluví. Takže možná mnohá z vás ani neví, že s někým takovým chodí do práce :-))
Tímhle vším chci jen říct, že pokud Míša teprve nyní měla svou nemoc diagnostikovanou, tak nemusí minimálně 10 let mít nějaké závažnější problémy a bude určitě schopná se postarat nejen o sebe,ale i o své dítě. Za10 let bude dítě dávno dospělé, takže ikdyby náhodou nemoc postupovala rychleji, což při možnostech dnešní medicíny je spíše vyjímkou, tak se o sebe jistě dokáže postarat samo.
Nedávno porodila moje kamarádka dítě po 10 letech léčby eresky, další kamarádka také po 6 letech léčby. Já se k mimču chystám a nebojím se toho, že bych se o dítě nedokázala postarat. Proto mně dost zarazily vaše řeči o tom, že by Míša měla dítě přenechat manželovi, že to tak bude lepší.
Pod pojmem nemoci RS si dnes každý představí člověka na invalidním vozíku,který není schopen ničeho.Možná tomu tak kdysi bylo, ale od té doby se díky MUDr.Havdrové a jejím kolegům a kolegyním spousta věcí změnilo a také věda postoupila mnohem dál. RS dneska je nemocí sice nevyléčitelnou,ale poměrně úspěšně léčitelnou. Doba,než pacient začně mít vážnější problémy např. s chůzí se daří odsunout o mnoho let a navíc výzkum kmenových buněk dává další naději spoustám nemocných. Začátky budou sice zřejmě pro Míšu krušné, zpravidla docela trvá,než se podaří nemoc stabilizovat, ale pak má obrovské šance, že bude žít normální a plnohodnotný život a třeba si bude moct díky svému zdravtnímu stavu dovolit i další dítě. A moc jí to přeju.pokud je v Motole , je u jedněch z nejlepších :-))