i nemocní mají své místo

Ahoj holky!
Asi máte pravdu, že tato nemoc je velmi těžká pro nemocné samotné i pro jejich okolí. Já sama mám nemocnéno bratra. Sice se o sebe dokáže postarat, ale asi mu už mnoho let života nezbývá. (Nyní je mu 30.) Musím ale říct, že právě tato nemoc jej změnila. A dokonce k lepšímu. Začal si úplně jinak vážit života, potěší jej ty nejmenší maličkosti a často nám připomíná, že ne jen peníze jsou důležité. I nemocní lidé patří do našeho života - i když trpí, nemohou se pohyvat, nejsou na nás příjemní, přece má jejich život smysl. Minimálně pro to, abychom si uvědomili, co je pro nás v životě důležité. A taky abychom dokázali přemoct své sobectví - protože tu nejsme pouze pro sebe, ale i pro druhé, kteří nás potřebují. Myslím si, že toto jsou schopné chápat i děti. Proč by se syn neměl stýkat se svojí maminkou jen proto, že je nemocná? A proč by ji měl nechat samotnou, když trpí? Aby nebyla ohrožena jeho výchova?
Nechci pozuzovat ničí situaci - jen jsem chtěla říct, že i nemocní mají na světě své místo a svá práva.