Re: Ale když nechce malé dítě?

Kačko, znám to s hračkou. U nás to bylo v pohodě, hračka byla jen na začátek, pak to bylo ok.

Synovi jsem poměrně brzy - v 7 měsících - dala jeho vlastní lžičku, v 11 měsících už byl schopen se najíst sám /za předpokladu, že měl pod sebou igelit a po jídle jsem ho musela vykoupat a vše otřít... ale s tím jsem počítala/. Díky tomu jsme s jídlem neměli problémy.

Další kritická doba byla po 1,5 roce, kdy už měl "moc práce", takže na jídlo nebyl čas. Snědl 5 lžic, zahnal nejhorší hlad a musel jít pokračovat v práci. V tu dobu se zase vrátili ke stolu hračky a dokrmování lžičkou. Případně si chodil ke stolu pro sousta. Nikdy jsem za ním nechodila s jídlem, bylo mi jasné, že bych to musela za chvilku dělat pořád - on je ten typ, co mu stačí povolit jednou a bude to vyžadovat velmi vztekle a důsledně pak napořád...

Teď, ve 3 letech, jí dobře, ve školce je za jedlíka hvězdu. Ale naučil se tam věty: to nechci, to mi nechutná, to jíst nebudu. (taky "to mě nebaví"), které nyní trousí doma před KAŽDÝM jídlem

A ještě jeden postřeh, poku měl syn MOC HLAD, jídlo odmítal. Musela jsem mu dát trochu sladkého, aby se zvedla hladina cukru a on se dostal do normálu, pak teprve se najedl. Používám k tomu takové cukrové kamínky, tuším se to jmenuje kandys??? Syn potřebuje jídlo po 90-120 minutách, jinak mu příliš klesne cukr a je protivný a vzteklý. Když se to nevychytá, holt pomůže cukřík a pak dostane normální jídlo.

Klasické sladkosti a dobrůtky jsou u nás až po normálním jídle, jako "dezertík". Předem synovi neoznamuji, že bude dezertí, protože pak toho sní sotva polovinu, jak už chce ten zákusek