vyčůranost dítěte

Náš syn (3,5 let) rozhodně nepatří mezi průsvitné kostřičky, je to takový buclatý klouček, ale s tou stravou je to u nás stále horší a horší. Na to, po čem se mohl jeden den utlouct, se jindy ani nepodívá. Zelenina - v žádném případě, někdy kousek mrkve nebo okurky. Zeleninu vybírá i z uvařeného jídla - např. když v talíři uvidí kousek papriky nebo nedejbůh cibuli - už to nechce jíst. Sladký miluje tak, že je to až ke zbláznění. Teď po Mikulášovi jsou sladkosti v té nejvyšší poličce schovaný a přidělovaný jenom po kousíčkách, protože by to nejradši smlsnul hned.
Když přinesla babička ze zabijačky domácí škvarky - navzdory tomu, jak odpudivě vypadají, náš špekulant si nabral ze sklenky a labužnicky si je strčil do pusy, aniž by je podrobil podrobnému zkoumání, jak to jinak dělá u každého jiného jídla. To jsem teda fakt čuměla...
Jo a taky nejí ani šunku, sýry ty nenávidí, jogurty jenom čokoládové, jogurty s kouskami ovoce zásadně odmítá, protože mu to vadí v puse atd atd atd atd. Prostě si strašně vymejšlí a mě s tím teda někdy docela vytáčí. Ale snažím se ho nenutit. Nechceš? Nebudeš, ale už nedostaneš nic jiného. Někdy to zabere, někdy ne. Snaží se mě stále přesvědčit, že když jídlo už ochutnal (podle něj stačí i jedna lžička), tak už má nárok na sladkost. Nevím, co s tím, snažím se to moc neřešit...a neustále mu nabízet zdravé věci...hm...ale názory o tom, že když je dítě od mala na BIO, tak pak mu to zůstane - jsou pěkná blbost. Syn taky předtím krásně jedl, ale teď má na všechno svůj názor...