Mám ozkoušenou radu:

Obě moje dcery jsou jedlé (až moc , maminy nejedlíků by mi záviděly, holky odmala stále slyší: nejez, necpi se, nech si na zítra, NEŽER!!!...)
Ale všechny děti od bratrů byli typičtí notoričtí nejedlíci. Dnes jsou už dospělí či skoro-dopělí, takže mohu maminky nejedlíků uklidnit:
V PUBERTĚ SE ROZJEDÍ až se budete divit.

A pokud jde o radu aktuální (já vím, že říkat mamince dvouletého průsvitného prcka, který nepozře s chutí jediné jídlo, aby počkala do puberty je kruté), tak se mi se synovci a neteřemi osvědčilo VYDRŽET a NEVĚNOVAT JÍDLU jakoby ŽÁDNOU POZORNOST.

Mívala jsem neteře a synovce na starost i na delší časové úseky - 2 - 3 týdny. První den jsme přijeli k nám, nachystala jsem večeři, dítě proneslo: "Nebudu jíst", já vzala talíř, strčila ho do lednice a řekla: "V pohodě, stačí když vypiješ čaj". A dítě zažilo šok - doma bylo vždy středem pozornosti, když nejedlo. Maminka prosila, tatínek občas i vyhrožoval, babička vymýšlela, co jiného by nachystala.... NE!!!! Jsem přesvědčena, že dítěti dělá dobře být středem pozornosti.
Mohu říci, že jako "krkavčí teta" jsem vydržela dost dlouho. Dítka nesnědla NIC, jen ráno vypila kakao, večer čaj a během dne vodu a juice. A protože u nás byly detě na poznávací návštěvě (bydlíme 300 km od bratrů), tak dny byly vyplněny chozením po hraech, lezením na zříceniny, plaváním v bazénu, ježděním na kolech.... Honila jsem je chudinky celé dny, na svačinu sebou brala jablka, jiné ovoce či zeleninu, tedy nic moc sytivého. Neteř vydržela 2 dny, jeden synove 3 a druhý 5... Pak pronesli "Já mám hlad" a zhltli předložené jídlo. Tvářila jsem se jako že to je naprosto normální, opět jsem tomu nevěnovala zbytečnou pozornost....

Musím ale říct, že u bráchů byla dost velká chyba, že se během dne pořád někde povalovaly brambůrky, sladkosti a podobné věci, kterými se děti "zaplácly"- Ale i tam, kde se tato chyba neděje si myslím, že:
1) žádné ZDRAVÉ dítě nezhyne hlady, pokud před něho 3x denně položíme kvalitní čerstvé jídlo a mezi tím nabídneme ovoce či zeleninovou svačinu
2) když se jídlu (či "nejídlu") dítěte nevěnuje zvýšená pozornost, je to ku prospěchu věci
3) každý člověk má jinou potřebu jídla - je to jednak individuální a jednak proměnlivé s vývojem. Takže i normálně "jedlé dítě" může mít období (třeba i půl roku) horšího strvování. A právě TEHDY je třeba nepřevést veškerou pozornost na jídlo, aby dítě bralo jezení stejně přirozeně, jako dýchání.
4) Vydžet, vydržet, vydržet - v pubertě nebudete stačit zásobovat lednici

S.