Taky jsem byla idealista,

... přečetla spoustu knížek a časopisů a vybavena informacemi jsem přesně věděla, jak to "budu dělat" s mým synem. Jaké bylo mé překvapení, když bylo všechno jinak. Malý se totiž rozhodl, že od maminky mlíčko je to nejlepší, co může být a zbytek je opravdu naprostá otrava. Vařila jsem různá zdravá jídla, která jsem nakonec jedla sama. Při návštěvách ordinace, kde jsme patřili mezi nejhubenější jsem trpěla. Zoufalá po různých neúspěšných pokusech jsem se uchýlila k tomu, co všichni zavrhujou a říkají - "takhle teda ne". Stoleček s jídlem jsem přestěhovala k televizi. Uvařila jsem hodně hustou zeleninovou polévku, kde bylo všechno - zelenina, maso, pohanka... Pustila jsem Krtečka a dítě zaujato oblíbenou pohádkou nakrmila. A funguvalo to. Všichni mne strašili, jak to může v budoucnu ovlivnit jeho stravovací návyky... Já to neposlouchala. Já byla šťastná, že můj chudokrevný hubený kluk snědl plný talíř jídla. A mohu zodpovědně prohlásit, že tato metoda nezanechala na něm žádné následky. Protože už byl zvyklý na různé chutě z domova, ve školce nastal zlom. Papal tam všechno i bez sledování oblíbené pohádky - kupodivu nejvíc polévky /ty husté miš-maš u nás totiž hodně frčely, abych do něj dostala co nejvíce zdravých věcí na jeden zátah / Dnes je synovi 4,5 roku, papá opravdu skoro všechno a já jsem ráda, že to dobře dopadlo, i když jsem použila tak opovrhovanou metodu. Je pravda, že od nás nikdy neslyšel žádnou kritiku jídla, i když se nám to zdá sebevíc na pohled protivné. Dodržujeme, že bez ochutnání se na jídlo nikdy neříká "blé". To jenom na okraj. Mám totiž kamarátku, která si stěžuje, jak je její dcera vybíravá a jídla "ofrfňává". Děti jsou naše kopie a odpozorují to, co vidí u nás - takže můžete hádat, jak to s ní vypadá, když jdem spolu na oběd - "to vypadá hnusně, to jíst nebudu". )))