barevne jidlo a priprava

Krom toho vseho co tu jiz bylo napsano...
myslim, ze velkou vahu ma to, jak to jidlo vypada. Nenadarmo se rika ze se ji i ocima. Podle makrobiotiky navic ma byt na taliri 5 barev a 5 chuti. Teprve pak se citi byt clovek spokojen a to i po te esteticke strance ;-). Muj syn je schopen se utlouct po barevnych vrtulkach-testovinkach. Nebo po testovinach ve tvaru kolecek, nebo zviratek. Nebo kdyz namicham zeleninu-hrasek, mrkev na kolecka, brokolici, papriku...co me napadne -necham podusit s maslem a pak zamicham treba do tech testovin nebo do ryze. To jidlo je pak pekne barevny a je schopny ho snist i sam bez me pomoci. Casto jsme si u toho povidali a rikali si co je jak barevny-kukurice zluta jako slunicko...atd.
A dalsi vec je ze je jeho chut lepsi kdyz se na priprave podili-je to sice docela sranda jak ma jeste ty rucicky neohrabane a pokud je to neco slozitejsiho, musim davat hodne pozor, ale staci i to, ze si umyje rajce nebo papriku a to zvlada bez problemu, je moc fajn. Vynalezave maminky urcite prijdou na to jak a s cim jim dite muze pomoct. A prijde mi, ze i do budoucna je to pro dite vychovne ;-).
A jeste jedna vec. Dobre je podivat se jaky sami mame vztah k jidlu a jak jime, jestli se nejak nezanedbavame, nejime v poklusu nebo nectem u toho, neresime co vse mame udelat. Ja se strasne dlouho divila jakto ze toho meho prcka to jidlo nebavi a pak kdyz jsem si predstavila jaky priklad mu davam, mi to velice rychle doslo(na jidlo zapominam a kdyz uz tak to neco do sebe rychle hodim). Tak jsem maleho i trochu pochopila a prestala tolik stresovat. Radeji jsem si sama pripravila fajn jidlo a maly jakoby vycitil, ze je neco jinak, se sam hrnul aby ochutnal co dobreho to "papam".
Tak dobrou chut-