Re: MOC NEŘEŠIT

Tak to jsem ráda, že nejsem sama, kdo k tomu přistupuje se stejnou přirozeností k životu. Mě to nejezení sice trochu trápí, protože jsem si své přístupy nechala nabourat těmi, kdo pořád radí, jak to mám dělat, ale vždycky si řikám, jak to asi dělali na počátku, kdy nebyly žádné chytré knihy o tom, jak to musí být a co je nejpřirozenější způsob péče o dítě. Já se řídím citem, rozumem i potřebami dítěte. Nikdy jsem nenechávala dcerku vyřvat (cvičení plic, pozor manipulace - takové blbosti!), nosila jsem jí v šátku při všem, co jsem dělala(kdo nezkusil, nepochopí, jak je to fajn). A kojení? Kojím stále - kdykoli malá chce, ať už má hlad či potřebuje citovou podporu. Spí s náma v posteli a kojim i v noci. Spokojení jsme já, manžel i malá, tak proč se trápit. Klidně jsem mohla kojit plně i dýl. Taky jsem ale neřešila kolikrát jakýho příkrmu jí za den dám. Když jsme nestíhali, někde byli, dostala ode mě a byla nejspokojenější. Dnes jí je 13měs., váží skoro 12kg. 2 týdny skoro nechce jíst (sice mě to trápí, nevím, co se děje, ale je živá a šťastná)ale řikám si, že ty děti vědí, kdy mají hlad. Poučila jsem se, že pokud jí budu nutit, tím spíš si nevezme, tak jí dám jídlo, který vařim pro celou rodinu a ona se v tom rejpe, matlá to, sem tam si zobne a je spokojená, že je klid a veselo u stolu. Někdy se mi chce zařvat, když fakt nechce dlouho nic, ale raději se ovládám, protože by to rázem přešlo v dusno. Závěr tedy je - hlavně žádný nucení a výčtky, ale radostná a pokojná atmosféra a taky poskytnutá důvěra dítěti.