... - protože jazyk je více než jen "mechanický" dorozumívací prostředek, je jaksi vícevrstevnatý, má i citový obsah, vytváří se jím vztah...atd. - a myslím, že to vše splňovat nemůže, pokud člověk není v jazyku, kterým na děti mluví, opravdu "doma" -vztah mezi dítětem a rodičem tím pak může být dle mého názoru poznamenaný. (Tím myslím zmíněný např. případ maminky, která mluvila na děti anglicky, aniž to byl její mateřský jazyk.)
Sama jsem dvojjazyčná, ovládám stejně češtinu i němčinu, mj. i překládám z a do obou jazyků. Vyrůstala jsem jako dcera českých emigrantů v Německu, teď už delší dobu žiji v ČR, kde jsem poznala svého manžela (Čecha) a máme spolu 2 děti.
Snažím(e) se o dvoujazyčmou výchovu, ale znovu a znovu narážím na to následující problém (zajímalo by mě, zda je tu někdo na tom podobně?):
Jelikož jsem dvojjazyčná, bylo by pro mě nepřirozené mluvit na děti jen jedním jazykem; prostě by tam něco "ze mě" chybělo. Navíc mi v komunikaci s dětmi (obzvlášť malými) připadá čeština jaksi něžnější, měkčí, vytváří jakoby větší blízkost, v němčině bych cítila jaksi větší odstuo, nebo jak bych to řekla...
Takže model zvaný OPOL (One Person One Language), tj. že každý rodič mluví na děti jen jedním, tím "svým" jazykem, je pro nás nepoužitelný. Zabývala jsem se otázkami multikulturní a bilingvní výchovy poměrně důkladně, takže vím že metod je víc, ale OPOL je nejznámější a mnoho lidí si myslí, že je jediná "správná"...
My máme spíš model "podle situace": V určitách situacích, na určitých místech, v určitých kontextech se mluví německy. Má to tu ještě někdo podobně?
Problém je ten, že pokud nejsme zrovna na návštěve v Německu, slyší děti němčinu jen ode mě, a to navíc ne pořád. Němčina tedy u dětí za češtinou značně pokulhává :-(. Snažím se (kromě německých dětskcých DVD a CD) o kontakty a dětské aktivity v němčině, ale není to tak jednoduché... :-/
Jsem proto ráda, že tady ta diskuse zazněla a ráda bych si vyměnila zkušenosti s někým podobně "postiženým" ;-)! Danke und "bis bald"?
M.