Můžou za to ty maminky,
které své syny odmalička obsluhují, nosí jim jídlo pod nos, uklízejí po nich, rozhodují za ně, jestli si mají vzít čisté prádlo atd. A taky tatínkové, kteří tomu přihlížejí a sami nedávají synům v tomhle ohledu dobrý příklad. Pokud takto vychovávaný muž nežije aspoň nějakou dobu sám a ve svém, těžko bude udržovat pořádek a starat se o svoje věci (a brát ohledy na druhé lidi, protože on ten binec prostě nevidí).
Obdivuju autorku za její trpělivost, sama jsem zkoušela podobné metody a vždycky jsem já "vyměkla" dřív než on a nikdy to nemělo ten efekt, co jsem chtěla. A skončilo to přívalem mých výčitek. Ten, komu nepořádek vadí, je na tom v takové situaci vždycky hůř. Nejvíc asi pomohlo v klidu o tom mluvit, říct jasně svoje požadavky a proč mi některé věci vadí, co mi způsobují za komplikace. Můj muž se hodně zlepšil, občas se sice někde povaluje oblečení a zůstávají lahve od piva, ale mnohem míň než dřív. Určitě pomohla i důsledná dělba domácích prací a to, že jsem ho od začátku odmítla obsluhovat, co se týče jídla a prádla, a on to přijal.
Naše tříletá dcera se teď chová úplně stejně jako "standartní muž", co jí kde odpadne, to tam zůstane, a je jí to jedno. Tak si myslím, že to tak úplně není otázka pohlaví (možná jen částečně), spíš že od holek se v tradiční výchově očekává a jsou vedeny k tomu, že budou udržovat pořádek a starat se o svoje věci, zatímco klukům se toleruje mnohem víc.
Odpovědět