Re: Malá obhajoba

U nás se dohodnem, kdo co udělá. Následně pak jemu se třeba nechce jít s košem nebo vytřít - ačkoli já třeba vařím, peru, žehlím - objektivně vzato víc práce a na delší dobu. Občas taky remcá, že jako se mu nechce s košem... Začlo to kdysi nějak spontánně, kdy jsem s úsměvem a v pohodě pravila: "Nechce se ti? Hmm, tak to nedělej. Já to udělám" (jeho rozzářené oči) "a ty za mě vyžehlíš to prádlo, jo?" ŠOK!
Ne že by neuměl vyžehlit prádlo. ALe představa, že by měl žehlit tu kopu prádla vyvolala to, že pak s radostí běžel s košem - není d.bil, aby si okamžitě neuvědomil, že s košem se jen projde a za 3 minuty má hotovo. U prádla bude trávit 3 hodiny a bude ho bolet kdeco.
Od té doby, když se mu nechce, nabízím výměnu, a já zvládnu téměř jakoukoli, takže mě nedostane na to, že se mu nechce zdít, omítat, míchat, složit nebo stěhovat skříně atp. Na druhou stranu, má možnost si říct, že by radši to než ono - protože pro mě je lepší, když si vybere, co se mu spíš chce, protože to pak udělá fakt super. Já to ostatní udělám stejně pořádně, protože nemá cenu dělat něco napůl.