Re: provokace :-)

Jo jo, můj brácha rád peče od školky - nikdo mu v tom nebránil, pekl s tatínkem. Tatínek nevaří často, ale RÁD. Tak si to s bráchou užívali. Ještě ve školce měl období "míchané vaječné omelety s oblohou" - a moc rád. Servíroval to všem, když měl náladu, a bylo to rozkošný. Nikdo mu do toho nekecal. Děti chtějí hodně věcí dělat, ale matky často říkají "to není pro kluky", "tohle děláš blbě, dělej to jinak - podle mě" a koho by to pak bavilo. Ono je to o přístupu.
Manžel vaří rád, a lecos líp než já. O něčem si to jen myslí, ale nechám ho. Něco zase chce, abych vařila já. Neřeším. Prostě se podělíme. Někdy jednoduchý (pro mě) věci mu přijdou složitý a nedělá je (třeba puding), jiný složitější dělá radši sám (americký brambory, řízky, špízy ap.) Nebudu ho přece přesvědčovat, že je udělám stejně dobrý jako on, ne? To bych musela být blbá. Chce to udělat, udělá to, výsledek je někdy SUPER, někdy OK, někdy přijatelný, ale znamená to, že některý věci dělá skutečně líp než já, takže jsem radši, že je udělá, hlavně třeba pro návštěvu ale i tak, a někdy je prostě fajn, že uvaří někdo jiný (taky si pak nemyslí, že by něco dělali skřítkové).
A to, že návštěvě chutná a chválí a ptá se, kdo vařil, nebo to ví, a KOUKÁ, že muž to byl, kdo vařil to či ono, chystal to či ono, připravoval zeleninový salát s dresinkem - no ať si tu pochvalu užije, má výrazně větší vliv než pochvala ode mě, a zaslouží si ji. Ale pak taky ví, že když něco dělá, lidi to ocení, že to není jen tak.
A že bych se cítila nějak méněcenná nebo jako co si návštěva bude myslet, že všechno nedělala ženská?
U lidí, který by to brali takto je mi to jedno. Kamarádi vědí, že vše nedělá manžel. Manžel ví, že mít návštěvu něco stojí. Ale taky ví, že když se něco dělá, někdo to ocení. A taky že nic se neudělá samo. Do realizace nekecám, je to přece také jeho kuchyň, také jeho nádobí, také jeho zdroje.
Pravda je, že většinou pak na mě je ten úklid a to je typické, že po něm všude něco, ale stojí mi to za to, bo ten úklid zvládnu pak rychle. A manžel občas zase klidně uklidí kuchyň jen tak (takže o to víc pak nechápu, když tam tak běžně hospodaří s něčím malým, že je z toho velký binec, když ví, o čem ten velký úklid je). Ale nikdo není dokonalý.
Myslím, že hodně žen si to dělá samo, že chlapa k tomu nepustí, a když pustí, do všeho moc kecají.
Mně naopak manžel upozorňuje na to, co čím musím/nesmím umývat.
Kávovar je technika, to je jeho, takže si preso objednávám a servíruje on - šťastný u techniky. Vždy moc chválím - ale má to dobré doopravdy.
Jednou se pak hrozně divil, když nebyl doma, a přišel než byly zameteny stopy, že si to preso jako umím uvařit sama...
Já jsem se netvářila nikdy, že ne. Jen on měl pocit, že je to na mě asi moc technika, nebo spíš že bych to neudělala dost dobře - tak jsem to nedělala, no. Takový trochu chlapský přístup, že?
A vidíte, fungoval skvěle.