Re: Klobouk dolů

Ne, myslím, že je to jinak: že tady u nás (i leckde jinde) je výchova, že o domácnost se stará žena a domácnost je (výhradně) JEJÍ vizitkou. To, že je to historický přežitek z dob, kdy žena neměla nic jiného na práci než domácnost, se jaksi zapomíná. Dnes není vzácné, že žena chodí do práce na stejnou dobu jako muž, ale musí se víc snažit, aby obstála, víc lidí se po ní "povozí" - hlavně chlapů, co těžko snáší konkurenci. Často jen ona chodí nakupovat - potraviny, věci dětem, jen ona chodí vyzvedávat děti do školky, do družiny, jen ona chodí s dětmi k lékaři, nezřídka nějaký hormonální a gyneko trable a stresy, a chlap? Rodinu by sám neuživil a ani se mu nechce ani kdyby bylo třeba, pro děti do školky nepůjde, protože by si cestou z práce 10 minut (pěšky!) zašel, doma neudělá NIC, není to přece jeho práce. To, že doba, kdy chlap celý den dřel jinde, žena v domácnosti, je pryč, jim nedochází. To, že on si po osmi hodinách v práci přijde domů, natáhne na gauč, dá si teplou večeři, čeká čistý vyžehlený prádlo, uklizený hezký nazdobený doba a NEHNE prstem, je dnes hodně časté.
Na druhou stranu je dlužno říct, že přibývá chlapů, kteří pochopili změnu doby a na úklidu doma a péči o malinké děti se podílejí, nemají problém nakoupit, uklidit, uvařit, přebalit.
Připadá mi, že obě skupiny, i ten pořádkumilovný, stejně dělají stejné věci: já neznám chlapa, který by neházel do koše nebo na určitá místa v bytě srulované ponožky - neuschnou, samozřejmě. Neznám chlapa, který by poté, co dělá něco v kuchyni, tu kuchyn skutečně uklidil, ačkoli třeba umyje nádobí. A také snad všichni dělají to, že prázdné obaly od čehokoli - mlíko, sýru, salámu, stejně jako slupky od banánu, okurky, nechají na lince - přitom koš mají HNED vedle - nechápu, proč tu prázdnou krabičku od sýra nemůže mrsknout přímo tam (sklápěcí víko, nemusí se moc ohýbat).
A to já mám velkou výhru, protože jednou za čas (zejm. po mé částečné pasivní agresi) chytne záchvat, a doopravdy uklidí nějakou část bytu. Ale přesto, že např. doopravdy důkladně vytře, tak když vytřu já, klidně mi po tom za 2 hodiny projde v botech s uschlým blátem, který se z toho sype. Vždycky to teda není o tom, že neví, co to je za práci.
Pravda ale je, že v porovnání se všema kámoškama mám doma poklad a můžu se spolehnout, že když je něco fakt potřeba, že to udělá. Ale taky holky, mnohdy se moc snažíme ze začátku, a oni si zvyknou. Já taky jedna teplá večeře, druhá, a pak se divil, že jako není teplá večeře (nikdy nebyla každý den). Ale když mi někdy rozverně řekne "mám hlad" a čekal, že skočím a připravím, odpověď byla "tak se najez". Při poznámkách čeho jako jako jsem mu vyjmenovala dost věcí, i kdyby nebylo zrovna nakoupeno. Mezitím se změnil systém, nakupuje obv. on, protože jezdí autem do práce z práce, takže dneska, když remcá, že není co (někdy fakt není moc co), tak říkám "hmm, nějak vázne zásobování" (lístek s nákupem je někde napsaný 3 týdny a byl s prosbou o nákup předán). Já to prostě nějak přežiju. UVařím, ale musí být z čeho. Vzhledem k tomu, že je o dost vybíravější než já, tak já si vždy něco najdu.
S úklidem to samý: obvykle uklízím. Ale občas neuklízím, jeho pohozené věci přehazuju tak, aby se jim nic nestalo, ale způsobem, který vím, že mu bude vadit. Vysoce účinné je pohodit technické hračky tam, kde by se jim něco stát mohlo, on teda je dost citlivý na důležité dokumenty - ale teda pouze svoje, příp. naše, moje zahraniční certifikáty se můžou válet kdekoli a mezi čímkoli, klidně je tam nechá. Kdyby tak našel svoje, tak mě přizabije (toto není u nás norm. stav, ale po rekonstrukci jsem se trochu divila, jak se moje certifikáty, diplomy ap. dostaly ze šanonu, kde jsou uložený ve folii. Do toho ten rekonstrukční binec a prach. Mno.
A někdy předvádím, jaký to je super, neuklízet a pohazovat věci: dělám to se svýma. Časem to přeroste do stavu, kdy mu můj nepořádek vadí. Na to říkám něco v tom smyslu: jak to, že ti vadí můj nepořádek, když tvůj ti nevadí. Nebo "a ty máš věci uklizený". On mi věci do skříní neuklízí, ale chodí kolem toho nervozně a pak mu to vadí (musí se nakupit). A já se chovám jako že pohoda a co na tom má, jsou to moje věci, taky tady bydlím a co se mu jako nezdá. Oni to někdy jinak než modelem prostě nechtějí chápat. Nakonec mě většinou už prosím, jestli bych mohla trochu uklidit. Pak se většinou udělá úklidová akce, kdy si každý uklidí svoje a o společné práce se dohodově podělíme. Faktem ale je, že přeci jen to má rád doma hezký a nepořádek dokáže vnímat. Ale taky bych ho v životě nedonutila, že si jako věci dává na své místo. Naopak jsme se dohodli, že pracovní kabelu bude nechávat v předsíni - furt ji nosí až do kuchyně, jednak je válená kdovíkde a hlavně ji dává vedle své židle tak, že já když jdu k oknu nebo do špajzu, tak se o ni často málem přizabiju.