Re: u nás...

Samozřejmě souhlasím s tím, že dítě má být po porodu co nejvíce u maminky, nicméně z vlastní zkušenosti mohu říci, že i pokud matka nemá trvalý kontakt s dítětem, přesto může zažít onu úžasnou euforii. Rodila jsem plánovaným SC, když dítě vyndali, tak mi s ním jen tak zamávali nad hlavou s informací, že je to kluk (což jsem dávno věděla z vyšetření plodové vody) a odnesli ho měřit, vážit atd. Za pár minut jen nakoukla dětská dr. s informací, že má plný apgar skóre a je vše v nejlepším pořádku. Ale v tom momentě, kdy mi ho z břicha vyndali, jsem opravdu pocítila neskutečný nával euforie, lásky a něčeho tak úžasného, co trvalo poté už nepřetržitě. Sama jsem byla překvapená, protože jsem na něco podobného nevěřila, naopak jsem se bála, že nastane situace, že ač jsem se na mimi těšila, tak po porodu nepocítím k němu nic a budu muset ty city složitě budovat a hledat. Navíc jsem odjakživa od přírody nikdy nebyla milovník dětí, do 30 let jsem prohlašovala, že děti nikdy nechci a vyhýbala se jim, jak se dalo, poté jsem občas pocítila slabý záškub nějaké té touhy po dítěti, ale nic moc intenzívního, až před tou 35 jsem si řekla, že přece jenom asi to jedno dítě pořídíme, protože už věk pokročil a čekat na nějaké silné mateřké pudy už není moc času. Přes to všechno jsem od první minuty cítila tak úžasný nával citu k tomu mému miminku a to mi ho nosili jen po 3 hodinách na přiložení k prsu, což se nikdy nezdařilo, takže jsem vůbec nekojila a už v porodnici přešla na lahev, ale i tak, když jsem ho na těch pár minutek měla vždycky u sebe, tak mě zcela přestalo vše bolet a cítila jsem opravdu neuvěřitelnou euforii.To, že jsem ho neměla u sebe trvale, až cca 4. den po porodu mě nikterak nestresovalo a o to více se na něj těšila a užívala si toho nádherného pocitu lásky k němu.Totéž bylo i poté doma, ač malý nesnášel nošení a mazlení, takže tělesný kontakt jsme měli minimální,nekojila jsem, takže v náručí jsem ho prakticky měla, jen když pil z lahve, jak dopil, tak chtěl pryč, přesto pouhá jeho blízkost mě uváděla doslova do citové extáze.Celý první půlrok byl jak ve snu,měla jsem skutečně pocit, že není nic nádhernějšího, než malé mimi a péče o něj, malý byl úžasně hodný, já nadšená a stále v tranzu z toho malého zázraku. Dokonce hned po porodu, jestě na operačním stole jsem si říkala, že tenhle úžasný zážitek musíme zopakovat a ač jsme vždy plánovali jen jedno dítě, tak si určitě pořídíme druhé. Tuhle myšlenku jsem sice postupem času přehodnotila, neb synek je neskutečně divoký, zlobivý, temperamentní...no zkrátka zůstaneme u jednoho (taky i vzhledem k věku...),navíc cca po třičtvrtě roce jsem z té úžasné euforie přece jen malinko procitla, protože právě v té době začal být malý už značně divoký(což se poté už jen stupňovalo a stupňuje )a taky mě začal pobyt na mateřské a naprostá izolace od lidí a od mé práce dost psychicky deptat.Ale to už je jiná věc. Jen chci zmínit že i přes náš celkem řídký tělesný kontakt v porodnici a v prvních měsících jeho života (nejvíce mu vyhovovalo být sám v postýlce a třeba poslouchat hudbu nebo si tam broukat,koukat, "hrát", ale jak jsem ho já či kdokoliv jiný chtěla pochovat, byl řev a hned se snažil vykroutit), tak postupem času se z něj stal neskutečný mazel,kterého mám v náručí každou chvíli, rád se tulí při usínání, pusinkuje nás, hladí, nejraději má, když se sním tulíme a mazlíme oba s maželem. Synek stejně jako srší temperementem, tak stejně tak srší city, vše vyjadřuje tak intenzivně, že to dojímá i "cizí" lidi(sousedy v domě, "tety" v jeslích atd...) když vidí, jak intenzivně projevuje radost, lásku, nadšení. Zrovna teď je např. šíleně nastydlý, ale přesto mu nemůžu odepřít, když několikrát za den přijde ke mě se slovy: "Jednu pusu na tvářičku" a s takovou vroucností mi vlepí polibek na tvář...sice s přidaným mohutným zakašláním těsně u mého obličeje a umatlaným nosíkem i pusinkou od rýmy , ...ale přesto, ač mě už pochopitelně díky tomu také značně bolí v krku, tak nikdy nemůžu odmítnout .
Tím chci jen říci, že to, že z jakýhkoliv příčin není dítě od narození non-stop s maminkou, ještě neznamená, že bude nějak narušen jeho (jejich vzájemný) citový vztah