Re: Proč to řešit?

nezlehčuji bonding, a myslím si, že to skutečně existuje a maminkám, které už na porodním sále cítí příval citů, to srdečně přeji. Smysl mého příspěvku byl spíše v tom, že se tím příliš zabýváme. Obě jsme na tom nakonec byly stejně, nemohly jsme se o své dítě starat, nemohly jsme být s ním, ať už důvody byly jakékoliv. Osud nám to prostě nedopřál. Jen to mé dítě se vracelo ke spokojené mámě. K mámě která se nezlobila na zdravotnický personál ani netrpěla úzkostí, že přijde o nějaké pouto. Možná to moje dcera cítila a bylo jí tu malou chvilku u mě dobře, a nebo jí to bylo úplně jedno a to je taky dobře. O naší naštvanosti nebo úzkosti, či jakémkoliv jiném negativním pocitu, který v sobě chováme, totiž nerozhoduje nějaká protivná sestra v porodnici, o tom si rozhodujeme samy.