Všechno se dá napravit

Souhlasím s tím, že je to super pro dítě i maminku, mít dítě hned u sebe, ale i když to nevyjde, všechno se dá napravit! (a to Bellana v článku taky říká).
Syn se narodil po dlouhém pokusu o porod císařem a měla jsem ho u sebe až po hodině (naštěstí jsme měli společný pokoj s mužem a kluk byl u nás, takže jsem ho měla v rámci možností u sebe), dcera se narodila plánovaným císařem, ale kvůli zdravotním potížím to nešlo jinde než ve velké porodnici (v Podolí )- přinesli ji po dvou hodinách, v noci vůbec...to jsem dost obrečela.
Ale oba jsem pak měla hodně v šátku, dlouho jsem je kojila, masírovala...teď jsou Filpovi tři a půl a Julii rok a půl a myslím, že jsme všichni v pohodě. Děti jsou uvřískaný tak nějak průměrně normálně, obě jsou veselý a mazlící....vůbec netvrdím, že ty první chvíle nejsou důležité, tohle píšu pro ty maminky, co jsou v depresi z toho, že děti u sebe neměly. Ano, je to jedna z důležitých věcí, ale stále je to "jen" jedna z mnoha dalších....