Stejná zkušenost s lepším koncem

Dobrý den, Petro,

jste má jmenovkyně a bohužel se stejným příběhem. U nás to bylo naprosto to samé..... Matka nás otci zapírala, on zájem mněl. Bohužel to časem vzdal, protože si myslel, že ho nechceme vidět. Prostě přijal matčinu verzi.....
Každopádně co se týče toho denního pití, uklízení zvratků a třeba být týden na chlebu se sádlem, protože matka peníze propila, to jsou bohužel ty situace, které jsou mi velmi blízké.
To žezlo o kterém mluvíte vy, jsem převzala ve 13 letech od svého bratra a začala jsem se starat o sestru a uklízet po matce,vést domácnost, placení složenek atd. Kdo to nezažil, tak to nepochopí.
Já jsem bohužel prošla i tím, že jsem nesčetněkrát lhala v nemocnici o úrazech, aby jí nazavřely. Od šití hlavy, až po zlomené končetiny. Matka byla po požití alkoholu agresivní a navíc mě brala jako konkurenci. Když nenapadla mne, napadla sestru a tu jsem bránila já, takže to dopadalo stále stejně. Bratr po odchodu z domu byl s námi sice v kontaktu, ale na mé prosby ať situaci řešíme reagoval tím, že to musíme vydržet. Matce se dodnes dokáže postavit jen s obtížemi... Jednou mi prasklo slepé střevo.Matka na mne koukala a i přesto, že mne viděla ležet na zemi v křečích,zvracet atd....šla spát a na mé naléhání ať mi pomůže nereagovala.Sestra v té době měla 1,5 roku a bratr už byl pryč. Já se nemohla ani postavit, abych si pomohla. Myslela jsem si, že umřu....Nakonec mne s otravou krve zachránili, ale pochopila jsem hlavní bod, že je jí naprosto jedno co s námi bude či je....Bohužel ty pocity opovržení na její osobu atd, jsem dnes dostala pod kontrolu, ale lásku k ní necítím. Já jsem v 18letech odešla z domu a při brigádách jsem se udržela na studiu i na životě, tenkrát mi už pomohl i otec.Matce jsem donesla od právníka dokumentaci, že týrání dítěte není promlčeno. Řekla jsem jí, že při první modřině na sestřině těle jí udám a do boje s ní půjdu a bude mi to jedno, že půjde sedět. Její pokus o předávání viny na nás už mně nezajímaly. Prý pije, protože jsme takové otřesné děti. Podotýkám, že máme oba s bratrem velmi dobré vzdělání i zaměstnání. Sestra teď nastoupila na střední školu. Koupili jsme jí byt, platíme náklady, staráme se o finance na studia mé sestry atd.atd. Nevím jaké dítě by toto dělalo.... Strach či péče o nás jí nikdy nezastavil, ale má výhružka s žalobou podložena dokumentací jí zastavila aspoň z části. Takže strach z vězení :-¨( Je to kruté, ale bohužel jiné východisko jsem nenašla. Matku stále hlídám.....:-( a budu v tom pokračovat do doby, než sestra odejde taky. Nabídla jsem jí, že může jít ke mně, ale toho sestra nevyužila. Má pocit, že jí nemůže opustit. Ještě ne.....A co bude potom? Myslím si, že pak už mi bude bohužel naprosto jedno co s ní bude. Komu není rady, tomu není pomoci. I můj bratr už po letech pochopil, že to vše bylo špatně..... Teď držíme všichni spolu. Bratr je mi bratrem a sestru mám spíše jako dceru.....Držím vám palečky a přeji hodně úspěchu.Petra