To znám......

ahoj,bohužel mám taky zkušenost s matkou alkoholičkou. Propila se až k nefunkční slinivce a cukrovce. Protože občas sabotuje správnou stravu a inzulín, nacházíme ji v bezvědomí, na pokraji života.......
Nepřála bych nikomu takový pohled, nebo pak ty návštěvy na JIP.
Začala pít v práci, už když jsem byla malá holka - ale došlo mi to až mnohem později, proč máma chodila spát už dopoledne, proč jsme tolikrát málem vyhořeli když "únavou" usnula během vaření, proč tolikrát byla tak zlá a zákeřná i ke svým dětem.....
O léčbě se u nás nikdy nemluvilo, pila nározově. Třeba měsíc nic a pak BUM a týden bylo "veselo". Že pije, řekla nahlas teprve žena mého bratra. Jinak jsme to věděli, a bojovali s tím každý sám.... Táta se o nás staral vzorně, celá rodina fungovala dobře.
Poslední asi tři roky se docela drží, ale místo pití mívá záchvaty nejezení ("sežerte si to sami, já to nepotřebuju"), což obvykle skončí výletem sanitkou
Jsou věci které její pití způsobilo, což jí nikdy neodpustím. O svaťáku před maturitou mi řekla, abych se z toho učení nepo....... Byla opilá. Když jsem viděla jak kolem spolužáků chodí rodiče po špičkách, bylo mi to vážně dost líto. Ted už mi to tak hrozný nepřipadá, ale tenkrát :o(
A pak si taky vůbec nepamatuje moji svatbu. Byla totálně mimo. Na video z toho dne kouká jako mimozemšťan.... Ale to už sem asi nepatří....
Jen jsem chtěla napsat, že vím jaké to je, žít s matkou alkoholičkou. Nikdy jí to neodpustím, i když jinak ted už máme celkem dobrý vztah.