Re: Pomocí je nepomáhat

Bohuzel ma podobnou zkusenost. Otec je a byl alkoholik. Nicmene takovy ten "vesely a nedelal moc problemy". Moji rodice se sice vzdycky ohromne hadaly. Nicmene sceny a hadky vyvolavala spise mamka. Mamka je hrozne hodna, ale nikdy si nedokazala zorganizovat zivot. Na piti meho otce reagovala hysterickyma hadkama a take tim, ze sama zacala pit. Nevim, zda ji povazovat za alkoholika. Ma obdobi, kdy pije kazdy den, treba lahev vina denne. A pak ma obdobi, kdy treba par tydnu nemusi pit vubec. Vetsinou to zalezi na jejim psychickem rozpolozeni. Ziji v zahranici. Kdyz u nas byla pred par lety, tak opravdu vypila lahev vina denne. Ona si dava vinne striky. Kombinuje vino s vodou a zacala vzdycky uz po obede... V posledni dobe nevim, jak na tom je. Mam ji povazovat za alkoholika? Kdyz treba i mesic nemusi intenzivne pit? Jednu dobu jsem se ji snazila pomoci. Ale ona sama nechce. Nema zrovna nejspokojenejsi zivot a ten alkohol je proste takova berlicka... Nakonec mam mozna stesti, ze ziji v zahranici.

Jinak mam pocit, ze i my deti alkoholiku mame k alkoholu dispozice. Ja si dam tak 3x tydne sklenicku vina k veceri. Ale hlidam se, aby to nebylo pravidelne a vetsi mnozstvi.