Re: ach jo

Naprosto souhlasím. Mnoha diskutérům (i autorce) naprosto chybí respekt k názorům a potřebám druhých. Někdo prostě po zvířeti touží, někdo ho prostě k životu nepotřebuje. A rozhodně neplatí, že chovatelé zvířat jsou lepší a empatičtější než ti druzí.
Tchýně je velká milovnice zvířat. Krom jiné havěti s láskou pečuje o 4 až 5 koček. I když obývají rozlehlý domek s velkou zahradou, hrozně to u nich smrdí. Kočky sice mají (v kuchyni!) pískový záchod, přesto ale chodí čurat i kakat do vany v koupelně. Tchyně je z toho nadšená, protože jí to usnadňuje úklid, nemusí nic vynášet, jen splachuje sprchou. Mě ovšem představa, že se vpodstatě koupou v kočičím záchodě připadá dost nechutná.
Kvůli kočkám je u ní v nemilosti i můj syn. Jako batole jsem ho posadila u nich v kuchyni na gauč (netušíc že je tam místo kocoura)kocour s příšerným zakňouráním vyskočil na gauč, syn se ho lekl, začal plakat a odstrkoval ho od sebe nohou - byl mu cca rok, ještě neuměl chodit. Tchýně ztropila příšernou scénu že Honzík chtěl kopnout do Macíčka a příležitostně je mu (i mě) to vyčítáno dodnes (je mu 8 let) tchýní i švagrovou. Je to používáno i jako argument, proč tchýně naše děti nepohlídá - co kdyby Honzík zase chtěl kopnout kočku.
Manžel už se jednou naštval a řekl, že ho pěkně štve, že kočky jsou víc než náš Honzík. A že se přede mnou stydí za to, že když potřebujeme pohlídat děti, je jednodušší zavolat mím rodičům, kteří to k nám mají 40minut autem, než jeho rodičům, kteří to k nám mají 10 minut pěšky - tak asi tolik k empatii milovníků zvířat - já na ni mám svůj názor.