Re: Pes a temperamentní dítě

Zatím zkušenost nic moc.
V září jsme se rozdhodli, že by bylo na čase pořídit dceři (v té době 5,5 let) nějaké zvířátko. Do rodiny přibyl křeček. Dcera k němu měla celkem respekt a dosud se o něj satrá, ale syn (v té době čerstvě 3) ho měl alá plyšák. Tzn. pokud byl křeček venku z klece, nemohli být spuštěni z očí. Teď je to trochu lepší, ale stále si netroufnu je nechat o samotě.

Na Silvestra nám naprosto nečekaně přibylo pětitýdenní štěně - nalezenec. Nikdy jsme psa neměli, nebyli jsme na to připraveni... Situace se opakovala, dcera respekt, zpočátku se ho bála, nyní vztah bez problémů, stará se, chodí venčit na zahradu. Občas jí taky napadne nějaká konina, ale v zásadě má přirozený instink a rozum, jak se chovat. Syn má opět plyšáka a opět z nich nesmím spustit nesmím oči. Honí se po bytě, syn ho provokuje, poté si na něj lehne, tahá ho za ocásek. Lehne si na zem a nechá se od něj olizovat. Pes je zběsilé štěně, škrábe ho kouše (i v tom obličeji), syn brečí, mydlí ho bačkorou, kterou mu sebral a peš štěká. Po zhruba měsíci se pes už víceméně naučil, co si k synovi nesmí dovolit a i synovi to mnohem pomaleji dochází. Přesto je to pro nás hodně náročné a pokud potřebuji doma něco udělat, pes je zavřený doma v kotci nebo když je teplo běhá na zahradě. Ale bude líp

Takže za mne, každé dítě je jiné. Pokud máš pocit, že na to zvířátko ještě nemá, nech to osudu. Za rok bude třeba už rozumnější a domácnost s koťátkem klidnější