Re: ach jo

Tchýně měla tenkrát kocoura shodit z gauče bez emocí a Ty nemáš řádit, že jsou jí kočky víc než vnuci. Koupat Tě tam snad nenutí, nebo ano?
Co má dělat, když jenom dštíš síru a oheň na její mazlíky? Utratit? Myslíš, že kdyby se koček zbavila, vztahy se rapidně zlepší? Byli byste u ní tak často, že byste zaplnili prázdné místo po někom, o koho se může starat ?


Bohužel, tchýně tuto situaci bez emocí nezvládla. Začala se tehdy na malého rozčilovat, já jsem ho vzala do náruče, takže usadit se nakonec mohl kocour.
Já jsem tehdy ani později kvůli tomu neřádila, když mi to tchýně vyčítá tak nereaguji. Jen manža jednou vybouchl.
Koupat mě tam naštěstí nenutí.
Na její mazlíky oheň ani nic jiného nedštím, my o tomto tématu prostě nemluvíme (naopak, když jsou pryč, manža jim tu havěť chodí krmit a jednou i vezl jednoho kocoura k veterináři)
Nevím jak často by jsme u ní museli být, aby jsme jí zaplnili místo po kočkách. Manža s dětmi k ní chodí 1-2x týdně na návštěvu.
Od malého 3 měsíců jsem příležitostně pracovala. Takto malého jsem ho vozila s sebou. Když povyrostl, mnohokrát jsme ji prosili, aby ho alespoň občas pohlídala (bydlí kousek od nás)- nechtěla. Musela mi ho jezdit hlídat moje máma, která bydlí 40 km daleko.