Hm

Tak já skoro každý řeším dilema ohledně zdravení. Je jasné, že když toho člověka znám, něco mu řeknu, ale někdy to není tak jednoduché.

U nás na vesnici se poslední dobou střídají obyvatelé jako na běžícím pásu a, přiznám se, pořádně neznám ani lidi od nás z ulice. Rodiče ano a někdy je to dost trapná situace, když přijdu na zastávku, potkám mámu, pozdravím ji, vedle ní stojí nějaká paní (nevšimla jsem si, že by spolu komunikovaly) a máma se mě zeptá, proč jsem ji nepozdravila, že to je paní, co pracuje v bance, kde mám účet. Jak už jsem řekla, neznám všechny lidi, navíc v bance jsem jednou za uherský rok a pokaždé mě obslouží někdo jiný...

Ve škole to také byla legrace, učitelé byli často duševně mimo, neodpovídali na dotazy, tudíž i já jsem rezignovala - samozřejmě moje nezdravení bylo tématem rodičovských schůzek :-(