Re: Já velmi souhlasím.
Líbí se mi Váš názor, sama mám pedagogické i psychologické vzdělání, snažíme se synům být vzorem. Zdravím nahlas a pěkně artikuluju
v lékárně, na poště, ve školce, v obchodě, v rodině... Ve školce se paní učitelka 2 roky se všemi vítá podřepnutím na jejich úroveň a podáním ruky, pozdravením, přesto 5ti letý syn nezdraví. Nenapomínám ho před lidmi většinou (jen třeba ve školce po takové reakci ještě jednou sama NAHLAS řeknu, "Dobrý den!" a třeba se ho dotknu ramene apod.), obvykle mu poté, co soused zajde za roh řeknu - Pan soused by měl určitě radost, kdybys mu popřál hezký den, to se tak dělává, mně taky udělalo radost, že nás pozdravil..atd.
No, a stejně NIC. Určitě by ho "neubylo, kdyby klápnul hubou"
, ale je prostě nějak zablokovanej a nevidím jinou cestu, než opakovat vše stále dokola. Takové to dětské "pápá" a "ajoj!" dělal skoro na všechny, teď nepozdraví obvykle ani babičky, prostě nikoho, maximálně "udělá miminko" a zažvatlá něco, co má být asi pozdrav...
Odpovědět