Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte

Zdravení jsem řešila jen u syna-pozdravit musel, jestli se styděl nebo ne, nás nezajímalo, prostě jsme to od něj vyžadovali,stejně tak poprosit a poděkovat, u ostatních dětí je mi to jedno.
Já nemám pocit, že by se lidé zdravili míň, ale hodně času trávím v zahraničí.
Naopak mám z českých obchodů (zvlášť oblečení a kosmetika) pocit extrémní až nepříjemné vstřícnosti - nejdřív vás pozdraví a hned se vás ptají, jak vám mohou pomoci a co sháníte. Tahle otázka následuje ihned po vstupu do obchodu, nesháním zpravidla nic, jdu se podívat, co se mi líbí, si koupím. Pak vám pořád stojí za zadkem, když si zkoušíte věci nutí vás vyjít z kabinky (bez ohledu na to, že vás jejich názor nezajímá), pak následuje doslova vnucování věrnostních kartiček (prý jsou výhodné,můžete ušetřit až 5% ceny, mě je teda jedno, jestli za džíny dám 2000 Kč nebo 1900Kč). V českých obchodech bych naopak uvítala trošku méně vstřícnosti a více lhostejnosti. Z potravin mám zkušenost, že mě pozdraví, zaplatím, rozloučí se.