postřeh z druhé strany

Učím na gymnáziu, tedy i na víceletém gymnáziu a mám také pár postřehů z druhé strany. Tak předně, když má dítě nějakou disfunkci, není to vůbec na překážku, stejně tak jako na ZŠ, tak i na gymnáziu učitelé přistupují(nebo by měli)k žákovi s ohledem na jeho situaci. Problém nemáme většinou s dětmi ale s jejich rodiči. Jsou sice děti, které projdou celý gympl až do maturity se samými jedničkami, ale to jsou spíše výjimky. Rodiče by si měli uvědomit, že přechod dítěte na jinou školu (a na druhý stupeň vůbec) znamená většinou také to, že už nestačí "jenom" dávat pozor v hodinách, ale že už se žáci také musí naučit učit. Většinou znamená přechod na gymnázium už ne samé jedničky, ale už běžně dvojky, sem tam nějaká ta trojka případně i horší. Teď mám na mysli běžné známkování v průběhu roku, ne vysvědčení. Bohužel někteří rodiče dělají z každé jiné známky než jedničky obrovskou vědu a silně tím dítě stresují. Ne každé dítě takovou situaci ustojí. Říkám vždycky - gympl ano, ale připravte se na to, že bude dítě v kolektivu, kde je větší soutěživost, dravost, vaše dítko už třebude nebude patřit k nejlepším ve třídě, přijdou horší známky, možná občas nebude stíhat, ale v konečném důsledku to dítě posune zase někam dál. Při srovnávání předmaturitních ročníků jsou na tom studenti víceletých gymnízií mnohem lépe než čtyřletých. I přesto, že vysvědčení třeba není s vyznamenáním. A mezi námi - o tom, jak bude člověk úspěšný v životě, vůbec nerozhoduje nějaká ta horší známka na vysvědčení. Znám za ta léta hodně případů, kdy se ti "šprti" s vydřenými jedničkami naprosto neuchytili.