pohoda

Tak jako Sylvie měla přání jet rodit do Vrchlabí, měla jsem i já přání se tam dostat - jako dula s některou maminou. Bydlím totiž nedaleko. Přání se mně splnilo minulý týden (myslela jsem si, že se tam třeba setkám i se Sylvií, ale dělily nás asi tak dva dny). To, co Sylvie vnímala v porodnici, musí vnímat asi každý, kdo se tam ocitne. Atmosféra přívětivosti, klidu a pohody, komunikace naplněná úctou a ohleduplností k rodící ženě, bezmezná trpělivost, - to je porodnice ve Vrchlabí. Já jsem vše vnímala zase ze svého pohledu duly. Tam sestřicky chápou, co znamená dula pro rodící ženu a nejen pro ni. Dula je přínosem i pro personál. Spolupráce všech dohromady se nemusela ani předem domlouvat, nic předem nebylo nacvičeno a přesto to fungovalo.
Přesto, že tento doprovod pro mě znamenal velmi dlouhou službu - jela jsem do porodnice rovnou z práce, probděla noc a následoval ještě téměř celý den - přesto jsem se cítila příjemně. Z těch lidí, kteří na porodnici pracují, jsem nadšená a mám radost za všechny maminy, které mohou porodit svoje děťátko v takovém prostředí, jaké vytvářejí ve Vrchlabí. Jsou to možná někdy "jen" maličkosti, ale důležité. A ve Vrchlabí to velmi dobře vědí.

Ještě vzkaz pro ty, kdo nevěří: jeďte tam porodit. Nebo pracovat!

A pro Sylvii - díky za dlouhatánský článek. Také já jsem na článek čekala a měla jsem radost, když se dnes objevil. Po přečtení mně do nedalo a také jsem musela něco přidat. N.