Další óda na Vrchlabí aneb Potrefená husa se ozývá.

Milá Sylvie :o)
Napsala jsi to moc krásně, mně přímo z duše. Nemyslím teď Tvoje osobní porodní prožitky, ale celkový dojem z Vrchlabí a pocity z něj. Jen bych to nedokázala tak pěkně oblíct do slov...
No, už jsme třetí týden doma, v neděli budou Maruš 4 týdny a přestane být novorozencem... Život se zkrátka zabíhá do normálních kolejí. Občas nás večer trápí bříško, ale zatím to není tak zlý, jako to bylo s Míšou. Maruška se nosí v šátku, docela se jí to líbí, a mně vyhovuje, že můžem kamkoliv cestou necestou; a Míša konečně uťape i pár kiláků po kopcích po svých.
Ale zpět k Vrchlabí.
Doufám, že tu transfúzi Ti nakonec nedělali. Není nad vlastnotělně vyrobenou krev :o)) A co krevní obraz, kolik hemoglobinu?
Taky mi to nedá nesrovnat oba ty porody podle Tvých – poprvé mě taky hodně nepříjemně braly záda (a masáž v porodnici od manžela byla skvělá), tentokrát prakticky vůbec – že by bylo mimčo nějak líp zarotované? (a manžel se mnou taky moc nebyl – teda byl, ale napřed řídil auto, a v porodnici už to bylo tak nějak rychlejší než jsme čekali...).
Zodpovědná matka zrovna moc nejsem, to spíš naopak :-); takže jsem už dlouho předem nalákala k nám babičky, aby v den D byla přítomna jedna či druhá a nemusela jsem Mišku nechávat někde narychlo u sousedů. Věděla jsem naprosto přesně, že v Míšině přítomnosti bych se k porodu vůbec neuvolnila. A tak nějak mi tam ani nechyběla! To spíš až druhý den po porodu. Třetí den ji vzala kamarádka, co přijela se svým synkem na návštěvu. Dojalo mě, jak miminko hladila. Musím to zaklepat, ale zatím nežárlí (nebo jen malinko) a sestřičku má ráda. Jsem zvědavá, jaký to bude, až juniorka povyroste. Míša s 8-měsíční dcerou jiné kamarádky si už podávaly hračky a „povídaly“ si.
Jinak potvrzuji Tvé dojmy ohledně lékařů a dětských sester – byli skvělí všichni! Nejen asistentky, ale i doktoři se dokázali vcítit a chovat se přiměřeně situaci. U našeho porodu byl primář Kavan a nějaký mladý doktor. Oba se úplně stáhli a dali prostor nám a svým „babkám“, protože vše postupovalo jako po másle; vlastně se víc angažovali až při odstřihování miminka, při porodu placenty a gynekologické kontrole. Dětské sestřičky (hlavně jedna starší – tuším Jaruška, a mladá – myslím Péťa; ale i další) byly skvělé. Měli jsme jednou problém s nočním řevem a Jaruška nám krásně pomohla – nešlo nám totiž odříhnout :-) Už jsem holt ty grify pozapomněla, hlavně jsem v tu chvíli nechápala, proč tolik řve – sestřička to slyšela a taktně zaklepala...
Nic naplat, je to všechno v lidech, kdepak v penězích... (Taky jim moc děkuju všem, hlavně paní asistentce Konvalinové.)
Co mě ale nepřekvapilo, bylo vážení jednou denně. To i v Liberci, kteréhož porodniční dětské tu naopak pomlouvám, se vážilo jen jednou denně! (Je fakt, že on myslím taky je baby-frienly; aspoň papírově). Naopak mě teda dost šoklo to, co jsi psala o té Křči. To snad není možný! Nemocnice, kde je horká linka kojení?! No, dneska se tam už taky možná neváží po každém krmení...
Ještě ke stravě – nemocniční klasika mi teda vůbec nechutná. V Liberci po prvním porodu jsem prakticky nejedla, snad jen snídaně a nějaká obzvláště chutná jídla. Tady jsem se ale cítila natolik ve formě (hlavně psychicky – ta pohoda!! Prostě jako doma!), že se po porodu projevil zdravý hlad a snědla jsem téměř vždy skoro vše, co mi dali. Neuvěřitelné, dokonce takové věci jako UHO (univers.hnědá omáčka), které se mi normálně dost hnusí. Občas ale bylo i něco lepšího, třeba filé či kaše s kakaem. Prý jsem si ale mohla říct i o vegetariánské dlabo (jak jsem se dozvěděla později – o tuto informaci jsem přišla proto, že jsem nestihla projít klasickým příjmem :-)), to by už pobyt měl i tu „třešínku“ v podobně skvělé krmě. Ale to je úplná drobnost, myslím, že bych byla naprosto spokojena i o chlebu a vodě :-) Takové soukromí v krásném malém pokojíčku, milý personál, všichni vycházející vstříc, protože jsou tu pro vás – prostě neuvěřitelné.
No, tak se mi ta „troška do mlýna“ nějak dost rozvlekla, omlouvám se; a kdybychom někdy zavítali do Prahy, tak se ozvem :o)
Ladě a Verunce přejem svěží a odpočaté rodiče, hlavně teda maminku, protože ta je víc doma.
A hooooodně moc zdraví a taky trošku štěstí – které myslím měly obě už v tom, jakým způsobem a komu se mohly narodit ;-))) /a brzo dalšího sourozence :-))/
čauky, Ester a kol.